Článek
Ve 13. století ho vlastnili Vítkovci. Posléze ho získali Rožmberkové. A právě o Vilémovi z Rožmberka bude dnes řeč. Byl to opravdový šlechtic. Urozený a bohatý. Schopný bojovat, stejně jako se bavit a rozhazovat peníze.
Aby ještě více zdůraznil urozenost svého rodu, platil za to, že se šířilo jeho pokrevní spříznění s rodem Ursiniů z Itálie. A aby tohle dokázal, musel dostat Ursinie na své panství. Proto pro ně uspořádal veliké slavnosti.
Velkolepé slavnosti
Bohatě je vítal a uctil. Hudba hrála, tanečníci tančili, kejklíři kejklovali, víno teklo plným proudem a jídla bylo, že to vypadalo, že ani za sto let se nesní.
Ursiniové ale slyšeli další zvěst, která se o panu Vilémovi šířila. Totiž, že je neuvěřitelně bohatý a že jeho pokladnice přetékají poklady.
„Pane, rádi bychom, abys nám ukázal všechnu tu nádheru, kterou vlastníš a o níž se ví až u nás v Itálii. Vlastně jenom proto jsme sem přijeli, abychom to všecko viděli.“
„No, to není problém,” slíbil, ale hned od toho odvedl řeč, aby získal odklad. A napadlo ho toho využít. Potom si svolal rychtáře a všechny bohaté lidi z měst a vesnic, které mu patřily. „Poslyšte,” začal k nim hovořit, „jak víte, přijeli sem moji příbuzní z Itálie.”
Přikyvovali. O tom slyšeli.
„A oni tvrdí, že můj majetek patří jim.”
Dívali se po sobě překvapeně a nevěděli, co na to říct.
„Musím jim nyní vyplatit milion zlatých v hotovosti.”
Chytali se za hlavy.
„Jinak zaberou veškeré mé statky a majetky. Tudíž si přeberou i mé poddané. Tedy vás. A oni se s nikým nemazlí. Už mi říkali, že zdvojnásobí odvody a daně. Nejmíň, že je zdvojnásobí. “
To způsobilo zděšení.
„Já ty peníze nemám, ale existuje řešení,” odmlčel se a nechal je chvíli přemýšlet. Pak dokončil svou myšlenku:
„Vyberte ty peníze mezi sebou a přineste mi je.”
Co jim zbývalo. Slíbili mu to a začali vybírat.
Státní hrad a zámek Český Krumlov je od roku 1992 zapsaný na seznam Světového dědictví UNESCOFoto: Profimedia.cz
Dary poddaných využil, ale nezneužil
Pan Vilém nařídil uvolnit na svém hradě několik místností, protože čekal, že brzo nebude kam pytle s penězi dávat. A nepletl se. Za týden se shromáždila požadovaná částka. Ba ještě daleko více, protože nikdo z dárců nevěděl, kdo další kolik přinesl a věnoval. Zato to věděl pan Vilém. Měl na to své účetní.
Načež pan Vilém s úsměvem přivedl své italské hosty do své klenotnice. Provedl je místnostmi se šperky, drahými kameny, se zlatem, stříbrem, perlami bílými i černými... „Tohle všechno nashromáždil můj otec, můj děd, praděd... a také něco já sám.” Byl na to náležitě hrdý.
Vůbec nechápali a byli ohromeni tím množstvím a tou nádherou.
Pak je odvedl tam, kam nařídil uložit dary od svých poddaných: „Teď takové překvapení. Tohle mi věnovali moji poddaní za poslední týden.”
„Jak je to možné, pane?” ptali se s těžko tajeným obdivem. „To tě tak milují?”
„Řekl jsem jim, že budu potřebovat větší hotovost a oni neváhali a přinesli mi své majetky. Ano, jistěže mě velmi milují. A to mě těší více než všechny poklady světa.”
Získal si tím velikou úctu Ursiniů. Oni takové poddané nemají.
Vilém měl své lidi rád
Pan Vilém nebyl žádný podvodník a nekořistil zbytečně z lidí. Měl rád své poddané, a proto je po odjezdu italských hostů znovu pozval. Poněkud se obávali, aby po nich zase nechtěl peníze. Vydali se už skoro z posledního.
Překvapil je na nejvyšší míru, když jim do grošíku vrátil to, co mu věnovali. Měl přesnou evidenci, a tak nikdo o nic nepřišel. Za to všichni vydělali. Protože je bohatě pohostil a zároveň každý z nich dostal pěkný dar.
Rychtáři, statkáři, sedláci... všichni se vraceli domů obtíženi jednak svým navráceným majetkem, jednak tím, co dostali. Hlavně ale měli na srdcích a na duších hřejivé pocity toho, jak dobrého a spravedlivého pána a vládce mají.
A pan Vilém neprohloupil. O tom, jak skvělé poddané má a jak úžasný je to vládce se brzy s úctou hovořilo po celé Evropě.
Pokud máte rádi pověsti, inspirujte se v pořadu TaJeMno Televize Seznam!
