Víceletá gymnázia - z jedničkářů trojkaři?!

Víceletá gymnázia rozšiřují rok od roku své kapacity. Dostat se z páté třídy na osmiletý gympl už není tak těžké jako kdysi. Otázkou je, zda si každé přijaté dítě s přechodem na náročnější školu poradí.

Zaprvé: pokud dítě na gymnázium nechce, nemá smysl ho nutit. Nedávné šetření prokázalo, že znalosti maturantů na běžném, čtyřletém gymplu, se od toho, co umí jejich kolegové po osmileté či šestileté době studia, zase tak moc neliší. A pokud proti jeho vůli vytrhnete svého potomka ze školní party, kterou dobře zná a přesadíte ho kamsi, kde na něj čeká horda netrpělivých a náročných kantorů, nemůžete se divit, že školní docházka rázem ztratí i poslední zbytky přitažlivosti, které snad předtím měla. Stojí vaše hrdé prohlášení „Alenka chodí na osmileté gymnázium, to víte, je moc chytrá na základní školu" za dětský stres a pošramocený vztah k vzdělávání?

Jiná situace nastane v případě, že vaše dítě na gymnázium chce. A to i v případě, že vy o jeho záměru pochybujete. V takovém případě bych pohnutky příliš nezkoumala. Možná se tam hlásí jeho nejlepší kamarád, možná mu nesedí třída, do které chodí... A možná se v klasické „základce" nudí a chtělo by náročnější program. Poslední varianta patří sice spíš do říše snů, ale budiž - i takové děti se (snad) někde najdou. Každopádně pokud váš syn či dcera přijde a řekne: Maminko, já chci zkusit zkoušky na gymnázium, nemá cenu mu v tom bránit. A to dokonce ani v případě, že na posledním vysvědčení měl z matematiky a češtiny trojky a pravděpodobnost, že u náročných přijímaček neuspěje, hraničí s jistotou.

Pokud se dítě nedostane, není to žádná tragédie. Utřete mu slzičky a vysvětlete, že po deváté třídě bude mít větší šanci i více možností. Kdo ví, třeba do té doby zjistí, že ho vlastně nejvíc ze všeho baví počítačová grafika nebo se touží stát zdravotní sestrou... A i kdyby trvalo na svém, na čtyřleté gymnázium se dostane snáz.

Vyhráno ale nemá vaše dítě ani v případě, že se na vysněný víceletý gympl dostalo. Vy i ono musíte počítat se známkami o stupeň až o dva horšími, s podstatně delší dobou strávenou doma nad učebnicemi, s kantory, kteří nepřivírají oči nad zapomenutými úkoly či drobnou chybičkou v testu. Snad jen žáky z kvalitních jazykových základních škol nový pořádek nezaskočí. I na nich totiž platí, že trojkař z dobré jazykovky by na běžné základce prospíval s jedničkami, maximálně s dvojkami. Potom je ale otázka, zda opouštět špičkovou základní školu s kvalitními jazykáři kvůli gymnáziu, které může být třeba jen průměrné.

Především vy však musíte akceptovat, že dítě na víceletém gymnáziu není zároveň bianko šekem do VIP společnosti pro celou rodinu. Stejně tak docházka do běžné základy, dokonce ani do tak nepopulární „sídlištní" devítiletky, neznamená, že vaše dítě něco propáslo.