Věřte mozku! 6 důvodů, proč je lepší občas neposlouchat srdce

Patřím mezi nenapravitelné romantiky, a jestli mi něco mnohokrát zkomplikovalo život, pak to bylo srdce. Respektive rozhodnutí, která jsem učinila, když jsem se řídila pouze jeho radami a nedala jsem ani minimální prostor argumentům rozumu.

Je hezké poslouchat srdce, ale dost často nás dokáže ošálit. Neznamená to však být už jen racionální – dobré je nechat náš emotivní orgán konzultovat některé situace s mozkem. Tady je šest důvodů, proč na srdce tolik nespoléhat.

Jakmile jde o nějaké dlouhodobější rozhodnutí, třeba zda se přestěhujete za svým milým do města na druhém konci republiky, na chvíli z toho srdce vynechte. Čím silnější totiž vaše emoce jsou, tím spíše budete mít pocit, že se musíte rozhodnout teď a tady, a dost možná se unáhlíte. Určitě i vy jste někdy použili větu: „Tenkrát jsem byla zamilovaná, dneska bych to neudělala.“ Jestliže dáte zelenou svému srdci, připravte se na případné pozdější reklamace svého mozku.

Zachovat zdravý rozum byste si měli i v případech, kdy se rozhodování, respektive výsledek, týká i někoho dalšího. Srdce může vysílat signály, že se rozhodujete správně, ale ten druhý už to tak vnímat rozhodně nemusí. A vy mu můžete ublížit. Třeba své kamarádce, které vyfouknete chlapa, který se jí dlouho líbí, kvůli vašemu náhlému vzplanutí. Přivolejte si proto na pomoc mozek, aby vám pomohl správně dekódovat informace ze srdce, zda vám to stojí za to. Společnými silami pak dojdou výsledku, který je nejlepší pro všechny.

Jakmile dáte za pravdu srdci, s velkou pravděpodobností už to nepůjde vzít zpět. Je těžké vrátit se zpátky do práce, odkud jste s velkou pompou odešli splnit si sen – který bohužel nevyšel. Těžko se vrátíte k snoubenci, kterého jste opustili kvůli někomu, koho jste považovali za spřízněnou duši – zatímco on vás jen uměl dobře číst a chtěl si užít chvilkového románku.

Srdce je nesmírně silné a může být i nebezpečné. Dokáže totiž naše dosavadní přesvědčení obrátit naruby a udělat z nás lháře. Když si zamane – a my mu k tomu dáme prostor –, dostane nás do situací, do kterých jsme se v životě nechtěli dostat. „Nikdy bych neodešla ze stabilního zaměstnání kvůli něčemu nejistému“ nebo „Nikdy bych si nezačala s ženatým mužem“ – tyhle mantinely si umíme rozumem postavit a srdcem zase zbořit.

Jedním z argumentů, proč poslouchat srdce namísto mozku, bývá, že nám nakonec přece vždycky dobře poradí. Jenže to si jen myslíme. Podle výzkumů většina rozhodnutí, která učiníme srdcem, nedopadne dobře. Je všeobecně známo, že jsme schopni vytěsnit nepříjemné zážitky a uchovat si jen ty pozitivní. Přece by se nikdo nevracel k bývalému partnerovi, kdyby si plně uvědomoval vše zlé. Jenže srdce nám podstrkuje jen ty hezké okamžiky. Čímž si zkrátka často nevzpomínáme, že když jsme se naposledy rozhodovali srdcem, dopadlo to katastrofálně. Pamatujeme si jen to dobré. Srdce nás zkrátka umí dokonale oklamat.

Srdce prostě nedokáže být racionální – a ani to od něj nemůžeme čekat. Je to orgán, který nám vypouští motýlky do břicha, dělá z nás chvilkové blázny a přemlouvá nás k věcem, které bychom normálně nedělali. Jako je třeba půjčení peněz člověku, kterého jsme viděli párkrát, ačkoliv na nás působí dojmem, že se známe léta. A když nás tak miluje, ani nás nenapadne, že by nás oklamal, ne? „Na rozum“ máme přece mozek, který je k rozhodování naopak skvěle připraven. Ovšem nejlepší rozhodnutí je takové, které vzejde ze srdce a mozek ho schválí, případně lehce poupraví a pošle dál.

Jak jste na tom vy? Dáváte často bez rozmýšlení přednost citům před rozumem?