Článek
Nemáme. Na nás totiž padnou následky toho, čemu se muži umějí tak vesele zasmát. My jsme totiž ty, které budou muset uvařit stejně dobrý oběd, ale za poloviční sumu peněz.
Kvůli obecnému zdražení a vinou zkorumpovaných politiků nám víc na jídlo nezbude. Přesto by bylo fajn, když se i my ženy budeme na svět dívat s humorem. České chlapy stejně k žádné revoluci a vzpouře nedoženeme. Nemají na to náturu. A i kdyby do nějaké „rvačky“ šli, zase to odneseme my. Zůstaneme se všemi povinnostmi samy, a ještě je po návratu budeme muset ošetřovat.
Humor nám ženám chybí i tam, kde by nám i našemu okolí naopak pomohl. V mezilidských vztazích, v rodině. Předminulý fejeton byl „20 vět, kterými rozpálíte muže u fotbalu.“ Byla to legrace, nadsázka. Dotazy hodné „blbé blondýny z vtipů“ přesto mnoho čtenářek rozčílily. Ony by se přece nikdy takhle hloupě neptaly!
Dotaz „Za kterou stranu hraje Jágr?“ by přece žádná z nás vážně neřekla! Neřekla. Ale mnohé z nás strašně vážně berou samy sebe. Důstojně chodí světem, důstojně nakupují, důstojně organizují své rodiny i práci. Legrace je rozčílí a cítí se dotčené. Mají pocit, že legrace, humor a vtípky útočí na jejich důstojné postavení ženy.
Slovo legrace vzniklo buď z italského rallegrazione (obveselení), nebo z latinského recreatio (osvěžení, zábava, rekreace). Žádný útok se ve slově legrace neskrývá. Když se podíváte na výsledky různých anket, tak muži u žen – hned po fyzických přednostech, jako jsou pěkná prsa – hledají smysl pro humor. Muži se totiž svými vtípky snaží ženu zaujmout a chtějí, aby ženy jejich chlapské fóry pochopily a zasmály se jim. Je to forma balení.
Ti náročnější muži ocení na ženách i smeč na jejich vtip. Potvrdí to jejich mužnost. Ať je to jakkoli otřepaná věta, že – s humorem to jde líp –, prostě platí. Když se muž vrátí pozdě s práce, určitě k celkové atmosféře víc prospěje humor než scéna a dusno. A nepleťme si humor s ironickými poznámkami, které nám ženám tak jdou:
- Že jdeš… já myslela, že už v tý práci budeš i spát
- Á děti! Tatínek dorazil, mysleli jsme, že už ani nevíš, kde bydlíme
- Chodíš si sem jak do hotelu, najíst se a vyspat
- Ty špinavý montérky, co jsi pohodil v chodbě, si taky sám seber a vyper!
Tak ne!
Ironie je humor zneužitý k útoku na toho druhého. Zkuste to jinak a jiným tónem.
- Jé, to jsem ráda, žes dorazil. Bála jsem se, že ti budu muset tu čistou košili na zítra zanést do práce.
- Děti hurá! Táta a Santa Klaus dorazili, i když nejsou Vánoce!
- Miláčku, a dnes budeš za večeři platit hotově, nebo kartou?
- Tebe, lásko, já najdu vždycky. Stačí jenom sledovat špinavé prádlo, které trousíš cestou.
Trapný? Možná, ale lepší trapný vtip než si za každou cenu držet vážný a důstojný odstup. Odstup od humoru i odstup od života.
