Článek
To, co je nezdvořilost u domorodců na Tahiti či v Japonsku, se může naopak u nás vnímat jako slušnost. A naopak! Za jejich zdvořilé krknutí po obědě, kterým hostitelce signalizují pochvalu, se u nás děti od stolu vykážou.
Co je zdvořilé „nadkrajové“? Neobtěžovat své okolí svojí špatnou náladou!
Chcete příklad? Tak třeba přát druhému úspěch... I když jednoho prohra mrzí, je zdvořilé popřát úspěch tomu druhému. Je to vychované, a vy tím v očích svého okolí jen získáte na přitažlivosti.
Při sledování Českého slavíka mě ze všech přítomných mužu nejvíce okouzlil Karel Gott. Prohrál, ale jeho mužné vypořádání se s porážkou bylo pro diváky najednou přitažlivější, než kdyby si odnášel dalšího Slavíka.
Kolik z nás by dokázalo před milionem diváků přemoct zklamání, slzy a jít popřát vítězi? Prohrát není příjemné a každý přirozeně touží po prvním místě. Od mala.
Je těžké vysvětlit vaší malé plačící berušce, že musí vodníkovi přát, že na karnevalu ve školce vyhrál nejlepší masku. Je těžké mít za kamaráda někoho, kdo umí šplhat v tělocviku bez přírazu a vás na laně neudrží ani tělocvikář. Je těžké spolknout, že vaše nejlepší kamarádka jde v tanečních z ruky do ruky, zatímco vy stojíte v koutě. A je těžké vyrovnat se s tím, že váš projekt v konkursu neuspěl, i když si myslíte, že byl nejlepší.
Zkrátka, když to nevyjde, je dobré ovládnout své zklamání a dokázat pogratulovat tomu, kdo vás porazil.
Říkáte si, proč se proboha přetvařovat a dělat, jakože nic, když v hloubi duše máte vztek? Protože je to vychované a nekazí to ostatním náladu.
Ano, výchova k dobré náladě nám v Čechách chybí. Vím, nemáme k ní mnoho důvodů, ale je nezdvořilé před druhými svoji špatnou náladu ventilovat. Mračíme se na sebe na ulicích, strkáme do sebe v dopravních prostředcích a nadáváme si v chodbách domu a vítěze pomlouváme.
Gott měl taky špatnou náladu,ale neobtěžoval s ní okolí. Usmíval se.
I hraná dobrá nálada je pro okolí lepší než pravdivě naštvaný obličej!
