Článek
Nebudu se pouštět do hluboké sondy, proč, jak a kdo je homosexuál či heterosexuál. A navíc toto rozdělení – různého zájmu o různá pohlaví – nacházíme i v přírodě u jiných živočichů.
Obojí orientace existuje, co je svět světem. Učitelé v antickém Řecku – například moudrý Sókrates – zaučoval a měl své mladé žáky jako milence a po večerech se věnoval své manželce Xantippě. A nikdo to nepovažoval za zvrhlost. Bylo to běžné.
Ve středověku se naopak každá úchylka trestala. Nejvíc „in" byla zoofilie. Svou ovečku či kozu miloval se vším všudy kdekdo. Heterosexuální styk církev kněžím, mnichům i jeptiškám zakazovala, ale homosexualitu tajně tolerovala. Zřejmě účelně. Kdyby muži v klášterech měli oficiálně potomky, církev by o svůj majetek v rámci různých dědických řízení přišla.
Ve 20. století byla ještě leckde homosexualita trestný čin, dodnes dokonce stále v mnoha státech i je. Alespoň v Evropě můžete žít, s kým chcete. Oficiálně.
Většina homosexuálů ke stejnému pohlaví inklinuje od narození, někdo má cestu složitější. Někteří chlapci se bojí neúspěchu a posměchu v posteli moderních dívek, a tak dobrovolně volí snazší cestu – vztah s mužem. Chlapec chlapci se určitě nevysměje a naopak v posteli s jistou nedovedností pomůže. Některé dívky zas nemají sebevědomí na ponížení od chlapce, a tak hledají něhu v náručí stejného pohlaví. Je to složité.
Ale dnes už si můžete svobodně zvolit sex s tím, koho opravdu milujete.
Dostala jsem se načas pracovně do skupiny mužů, kteří jsou přiznaní homosexuálové ve středním věku. Dávno mají vyřešené otázky „Co na to doma?" či problém s pokračováním rodu.
Milé dámy, větší pohodu v práci jsem nezažila! Ti muži se od časného rána usmívají a žijí „jen pro ten dnešní den“. Všichni se hezky oblékají, všichni krásně voní. Žádný z nich není upocený mrzout v nepadnoucích trenýrkách.
S ženami v práci nezávodí, s chutí snídají, s chutí pracují, a dokonce se smějí! Odhaduji, že homosexuál se za den zasměje víckrát než heterosexuál, který si hlídá, aby si před ženami nezadal.
Jedna kolegyně řekla, že natáčet film s homosexuály je jako jet na super dovolenou. Prostě pohoda. Slovo pohoda jsem od svého heterosexuálního manžela znala jako pejorativní pojem – v podstatě nadávku. „Pohodu mají jen blbci, kterým v životě o nic nejde,“ říkává zamračeně – a mylně!
Být ženou v homosexuálním pracovním týmu je pohoda:
- Sexuální napětí, které samci a samičky mezi sebou vždy mají, zde neexistuje.
- Ženy nejsou muži ponižovány za vzhled, stáří či pracovní omyly.
- Nikdo z přítomných mužů neobtěžuje ženy lascivními poznámkami, kterými si stejně honí jen vlastní sebevědomí, a udržují tak v ovzduší napětí a drsnou mužnost.
- Konverzace probíhá bez vzájemného balení i bez strachu, že se macho samec urazí.
Můžete pít o pauze kafe a jen tak klábosit. Máte hodně společných veselých konverzačních témat. I oni uklízí, žehlí, vaří! A vám i jim se přece líbí stejná věc – hezcí muži!
Natáčení končí a já se vracím k tomu svému mrzoutovi. Těším se, až na mě zavrčí, pohádá se se mnou a nakonec mě obejme. Co se dá dělat. Jsem žena, která miluje heterosexuály.
Ano, pohodové kamarádství mezi mužem a ženou je možné. Pokud mezi nimi nestojí „sexuální napětí“.
P. S.: A prosím, dopřejme si v diskusi toleranci a svobodu. Přejme druhým tolik pochopení, kolik pochopení bychom si přáli my od nich. Děkuji a hezký pohodový den!
