Článek
„Už jste to slyšeli? Karel má nový auto, sporťáka."
„Cože? Karel a sporťáka? Jemu by ten řidičák spíš měli vzít!"
„Jo? A na co by pak balil ty mladý holky? A vůbec, kde na to vzal? Von snad krade!"
Pomlouvání je neřest, kterou si každý „veřejně" odpírá, ale každého baví.
Pomlouvání, drbání, klevetění, klepání je „sport" žen i mužů všech národů. Jak se sejdou 3 muži či ženy, mají hned společné téma. Baví se o tom čtvrtém, co nedorazil.
Proč to tak láká? Pomluvou odvádíme pozornost od svých nedostatků i problémů. Je to jako úklid v cizí skříni. Tam máte odstup a hned vidíte, co je hezké, a co už není. Chyby, nedostatky, ješitnost se lépe pojmenují na druhých než na sobě. Ve „vlastní skříni" máte ke každému kousku oděvu nějaký vztah, pro vlastní nedostatky pochopení, a to se pak kritizuje hůř.
Jakmile ženy přestanou být předmětem pomluv, začnou se jim samy věnovat.
„Hele, Věra má nový účes! No... stejně jí to nesluší." „Proč se najednou o sebe tak stará, že ona má milence!?!"
Drbna je rodu ženského. Možná proto, že ženy víc závidí. Když muž závidí, dusí to v sobě a v sobotu to spláchne pivem. Když žena závidí kamarádce klobouk, pomluví jí boty.
Pomluva je v českém právním systému specifikována v zákoně č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník). Definuje ji § 184, který říká: (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Co vy na to? Jak nejhůř vás někdo někdy pomluvil?
