Nasaďte si domů žížaly: Jak si zařídit vermikompostér v bytě, abyste nemuseli vyhazovat zbytky jídla

Oloupete brambory, oškrábete mrkev, odstraníte natě, košťály, sloupnete slupky… Průměrná rodina každý den spotřebuje i více než čtvrt kila bio odpadu, který zbytečně skončí v koši. Přitom stačí mít doma žížaly a vyrobíte z něj cenný kompost.

K tomu, abyste začali doma vermikompostovat, budete potřebovat v zásadě jen dvě věci. Jednak domácí vermikompostér, tedy několikapatrovou nádobu upravenou k tomuto účelu. Seženete ji ve specializovaných obchodech, ale i větších obchodních řetězcích. K dispozici jsou jednoduché typy, které stojí kolem tisícikoruny, ale i designovky, za něž dáte tři až čtyři tisíce. Pokud chcete vermikompostér umístit do interiéru bytu, může větší investice dávat smysl.

Druhou věcí, bez které se neobejdete, je násada žížal. Tu můžete sehnat pomocí žížalí mapy, která shromažďuje kompostéry po celé republice. Můžete si tak najít toho, koho máte nejblíže. Do vermikompostéru se dávají nejčastěji kalifornské žížaly, protože jsou výkonnější, respektive dokáží toho spořádat až dvakrát tolik, co české žížaly. Cena násady žížal se pohybuje kolem tří set korun.

Patří sem prakticky většina rostlinného odpadu, jako slupky, košťály, natě a další zbytky a odřezky zeleniny. Klidně sem dejte ale i kávovou sedlinu, čajové sáčky nebo kůrky chleba.

A co vermikompostéru nepatří? Živočišný odpad, tedy odřezky masa, kůže od ryb, zbytky mléčných výrobků a dalších potravin tohoto typu. Naopak vaječné skořápky sem patří, obohatí totiž kompost o vápník a při překyselení jej pomohou neutralizovat. Do vermikompostu nedávejte výrazné druhy zeleniny, jako je cibule, česnek, chilli nebo zázvor, které žížalám nechutnají.

Na dno kompostéru patří podestýlka, kterou mohou tvořit třeba staré noviny, ruličky od toaletního papíru, natrhané kusy lepenky, kartony od vajíček, případně speciální kokosové textilní vlákno. Pak už jen přidáte první bio odpad. Ze začátku je ideální snažit se o pestrý mix, později už na tom tolik nesejde. Počítejte s tím, že než se žížaly zabydlí a začnou aktivně zpracovávat odpad, trvá to asi tři měsíce. Pak zpracují čtvrt kila i více bio odpadu denně.

Vermikompostér můžete umístit do kterékoli místnosti v bytě. Doporučuje se dát do kuchyně, kde potraviny zpracováváte, ale v zásadě na tom tolik nesejde. Klidně může být i na balkoně, na chodbě nebo i ve sklepě. Co je ale důležité, myslet na teplotu prostředí. Kalifornské žížaly jsou sice dobré strávnice, ale na teplotní extrémy více náchylné. Nejlépe je jim v teplotách mezi 5 až 25 stupni, čili když venku mrzne nebo naopak vládnou tropy, je potřeba je přemístit.

Základním benefitem kompostování je samozřejmě dopad na životní prostředí, tedy odpovědné zpracování bio odpadu. Druhou velkou motivací je pak výsledný produkt, tedy vermikompost, a zároveň žížalí čaj. Veškerá přebytečná vlhkost v kompostu je odváděná totiž do spodní nádoby, kde je i odtok, ze kterého si můžete čepovat tuto cennou tekutinu. Zároveň můžete pravidelně odebírat humus. Obojí poslouží jako fantastické hnojivo pro pokojové i venkovní rostlinky.

Hlavním negativem vermikompostéru je pro mnohé skutečnost, že budou mít doma žížaly. Ty jsou sice neškodné a z kompostu zpravidla nevylézají (jsou světloplaché a vlhkomilné, je jim tam zkrátka dobře), ale pokud vám je z toho nevolno, těžko s tím něco nadělat. Často také panují také obavy ze zápachu. Toho se bát nemusíte, zhrozí zcela výjimečně, třeba při překyselení, pokud tam ale nedáváte věci, které tam nepatří, není strach na místě. To se dá napravit některou ze suchých složek, jako jsou třeba zmíněné skořápky. Problém mohou představovat octomilky. Pokud se zde vyskytnou, řeší se to tím, že přes bio odpad v nádobě dáte netkanou síť.

A pokud vás výroba kompostu přeci jen nezaujala, podívejte se, jak můžete půdě dodat živiny i bez něj.