Vážila 25 kilo a umírala. Dnes nosí zdravou velikost 40. Jak to dokázala?

Hannah Lucas byla obyčejná dospívající dívka, která ale vážila víc než její vrstevnice. Měla necelých 86 kilogramů a připadala si ošklivá, tlustá, k ničemu. Když jí bylo patnáct, rozhodla se, že zhubne. A aniž by si toho všimla, stala se z ní anorektička na pokraji smrti.

Hannah omezila jídlo, držela celkem běžnou dietu, kterou si čas od času nasadí kdejaká žena. A samozřejmě se dostavil úspěch – Hannah zhubla. „Začali mě zastavovat lidé, chválili mě, skládali mi komplimenty, říkali, jak mi to sluší,“ vzpomíná mladá žena.

Tahle chvála byla jako droga a dívka chtěla víc: „Nakonec z toho byla jedna dieta za druhou, a aniž bych si toho všimla, trpěla jsem anorexií.“

Původně přijímala Hannah asi 1500 kilokalorií denně (což je pro zdravé hubnutí v podstatě v pořádku), ale nakonec to snížila na šílených 200 kilokalorií denně – jedla maximálně jeden bílý jogurt a pár kousků jablka denně.

Jak ale Hannah víc a víc hubla, komplimenty ustávaly, naopak její nejbližší začali být zděšení. V osmnácti letech vážila necelých 51 kilogramů a její sestra ji poprvé vzala k lékaři. Ten ale mávl rukou s tím, že je vše v pořádku. „Během následujících tří týdnů jsem shodila dalších asi šest kilogramů a jiný doktor začal mé problémy brát vážně,“ vypráví Hannah.

Jenže v té samé době se na jejich rodinu navalily další problémy – matce Hannah byla diagnostikována rakovina a lékaři jí museli amputovat ruku, u sestry se rozvinula poporodní deprese.

Dívka nevěděla, co si s trápením počít, a výsledek byl, že nejedla. Někdy vůbec, jindy do sebe dostala maximálně sto kilokalorií.

Nemoc začala nabírat na síle. Hannah byla několikrát hospitalizována, ale léčba nikdy nebyla úspěšná. Vždy ji propustili ve chvíli, kdy začala přibírat, ale ještě neměla vytvořené žádné stravovací návyky, takže okamžitě skončila zase u hladovění. Nebo naopak zvyšovala příjem jídla příliš rychle, což způsobilo jiné vážné zdravotní potíže.

Nakonec jí tělo vypovědělo službu. „Jednoduše se vypnulo. Byla jsem celá žlutá a téměř jsem necítila tep,“ popisuje Hannah.

V nemocnici zjistili, že má tepovou frekvenci 34 úderů za minutu, přičemž správná frekvence se pohybuje mezi 60 až 100 údery. Hannah umírala. Lékaři jí samozřejmě zavedli nitrožilní výživu, ale její tělo živiny nepřijímalo a dívka stále hubla. Přiznala, že posledních osm dní před hospitalizací nejedla vůbec nic.

Nakonec se její váha dostala na šílených 25 kilogramů a Hannah jenom ležela, neschopná pohybu. „Jen jsem křičela, že chci zemřít,“ vzpomíná. A její stav se nadále zhoršoval.

Těsně před Vánoci lékaři zavolali jejím rodičům s tím, že se bojí, že Hannah nepřežije noc. Přežila jako zázrakem. Následujících pět měsíců přijímala potravu jen pomocí hadiček a pohybovala se pouze na vozíku, chodit nedokázala. „Nedokázala jsem nic, ani se umýt. Pečovala o mě matka. K Vánocům jsem od ní dostala zrcátko a nějaká líčidla. Když jsem se ale v zrcátku uviděla, zděsila jsem se. Vypadala jsem jako stařena, úplně jiný člověk,“ říká Hannah.

Následující měsíce strávila dívka tím, že se znovu učila chodit a jíst. Nakonec to zvládla. Musí se však vyrovnat s tím, že následkem anorexie se u ní rozvinula těžká osteoporóza a i malý pád končí zlomeninou.

Stále to sice není snadné a jsou dny, kdy si Hannah připadá ošklivá, ale rozhodla se to nevzdat. Všechno je prý lepší než to, co prožila v nemocnici.

A jak je na tom Hannah s váhou nyní? Neví. Vážení si zakázala. „Nevážím se, protože pak by bylo snadné spadnout do toho všeho znovu. Ale nosím konfekční velikost 40 až 42,“ říká mladá žena, která se nyní věnuje pomoci lidem s anorexií. Její výhoda je prý v tom, že jim rozumí a přesně ví, co prožívají.

Znáte někoho s anorexií? Jak boj nad nemocí vyhrál?