Vášeň po síti - nenechte se odradit!

Já jsem se začala seznamovat přes internet asi před pěti roky. Strhly mne krásně psané věty a chvála na mou osobu, jimiž mne zahrnovali různí lidé (hlavně pánové). Bylo to krásné, žena se tak víc cítí ženou, což jsem v realitě bohužel nemohla říci. Nikdy jsem nebyla nijak zvláště zahrnována láskou, na partnery jsem měla smůlu, ale nevzdávala jsem se.

Moje známá z práce mě přes chat seznámila s člověkem, který měl o mě obrovský zájem. Z toho, co psal, se mi točila hlava a představovala jsem si minimálně hezky stavěného vesnického klučinu s dobrým srdcem. Na naše první rande jsem měla přijet za ním do Brna, oba jsme si kreslili naši první schůzku a ta se blížila.

Dva dny před schůzkou se mi Jiří přestal ozývat. Na internetu se neukázal a ani mi nebral telefon, prostě se ztratil. Svůj smutek jsem začala postupně utápět ve schůzkách přes chat, od kterých jsme oba chtěli jen sex. Znala jsem všechny hotely v okolí, jezdila jsem po celé republice, krásně mi to mazalo paměť.

Vystřídala jsem tolik partnerů, o kolika se mi ani nesnilo. S některými jsem zůstala v kontaktu jako kamarádka, s některými jsem se scházela častěji, s jinými jsem se viděla jen jednou v životě. Láska to však nebyla. Stále častěji jsem si přála klidný a harmonický vztah se stálým partnerem.

Začala jsem hledat na internetu, ale štěstí mi nepřálo, bylo to jen samé zklamání. Na sex slyšeli všichni, ale na stálý vztah v podstatě nikdo. Pak jsem našla člověka, se kterým jsem byla přes rok. Problém byl, že bydlel přes půl republiky, byl o 20 let starší a byl bez práce. Doteď se nechápu. Živila jsem ho, jezdila za ním a snažila se být mámou jeho dětem. No, zůstaly mi po něm dluhy a špatná zkušenost, protože se mi „zapomněl" zmínit, že krade a byl za to již zavřený.

Na úplném dně pochroumaných citů a probrečených nocí se mi jako zázrakem po nekonečně dlouhé době ozval Jiří. Přesvědčoval mě, že je všechno jeho chyba, že se zbláznil, a než by riskoval, že mu ublížím, přestěhoval se ke své známé a pečoval o její děti. Postupně jsem zjišťovala, že je zraněný na duši více než já.

Nakonec jsem přistoupila na schůzku. Já jsem z Olomoucka, on je z Brna a dali jsme si rande v Praze. Kluk, který ke mně přistoupil, by určitě oslnil málokoho, ale já jsem se naučila nevnímat to, jak kdo vypadá, jelikož já sama nejsem žádná hvězda. Prožili jsme krásný víkend, ani se mi nechtělo domů. Asi 20 minut poté, co jsme se rozloučili, mi napsal, že mě miluje. Bylo to opravdu nádherné.

Poznala jsem toho nejlepšího člověka na světě, vzali jsme se jako spousta lidí 8. 8. 2008, a i když jsme o první miminko přišli, teď čekáme další. Jiří je starostlivý a bude to moc dobrý táta. Už se na to těším.