Vánoční tradice a zvyky od stromečku po lití olova. Musíte mít jmelí, jinak si zahráváte s osudem

Věděli jste, že Vánoce nejsou všude ve stejný čas? Pro některé země to je doba od začátku adventu až do první neděle po 6. lednu (Tři králové). Někde se za Vánoce považuje jen čas od 25. prosince do zmíněné lednové neděle. Co ale mají tyhle svátky společné všude na světě, jsou zvyky a tradice, i když se země od země liší. Které jsou typické pro naši krajinu?

Symbolem Vánoc je bez větších pohybností ozdobený stromeček. Jeho původ je už někde v pohanských dobách, kdy se v období slunovratu uctíval návrat bohů spojený se sluncem. I proto církev dlouho zdobení stromku zakazovala a začalo se objevovat až v 16. století, kdy se zdobil jako dárek Evě a Adamovi, kteří mají 24. 12. svátek.

O rozšíření tohoto zvyku se u nás zasadil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich, který nechal stromek ozdobit v roce 1812 jako překvapení při hostině pro přátele. Zvyk převzaly ostatní bohaté rodiny a postupně se rozšířil i do běžných domácností. A to docela rychle, protože už kolem roku 1850 se o vánočním stromečku píše jako o tradici, zatím spíš městské. Stromky se zdobily sušenými jablky a švestkami, ořechy, perníčky a sladkým pečivem, ale i stuhami. Hvězda na vrcholu byla pak symbolem naděje a prozření.

Advent je pro křesťany dobou zklidnění a čekáním na oslavy příchodu Ježíše Krista, jehož narození připadá na první svátek vánoční neboli 25. prosince. Tyto dny jsou provázeny držením půstu. Mezi tradiční výzdobu patří samozřejmě adventní věnec se čtyřmi svíčkami. V minulosti byly tři svíčky fialové a jedna růžová, přičemž každá měla svůj název a přidružený význam.

K adventu patří také jmelí. Již v dobách keltských druidů bylo považováno za posvátnou rostlinu s kouzelnými účinky, která chrání před čaroději a zlými duchy. Legenda vypráví, že ze dřeva stromu jmelí (v legendách se povídá, že jmelí byl samostatný strom) byl vyroben Kristův kříž. Strom pak hanbou uschnul a změnil se v rostlinu, která má vykoupit umučení Krista tím, že přinese štěstí každému, kdo je jí obdarován.

Podle vánoční tradice se na Štědrý den drží půst až do setmění, tedy do doby, kdy začíná slavnostní večeře. Kdo vydrží celý den nejíst, uvidí podle pověry zlaté prasátko. Tato pověra má kořeny pravděpodobně v předkřesťanské Evropě a pojí se s vítáním zimního slunovratu, což bývala jedna z nejvýznamnějších slavností. Znamenalo to ustupující noc a  prodlužující se den. Prase bylo znakem hojnosti a předznamenávalo odchod zimního období neúrody.

Kapr nebo řízek s bramborovým salátem. Tato sestava se dá označit jako novodobá klasika. Na stole našich předků byste našli hlavně kaši z prosa, hrachu nebo krup, chleba, polévku z luštěnin a později i rybí. Tradičním pokrmem byl vánoční kuba čili hubník. Místo cukroví bylo sušené ovoce a med. Maso bylo dlouho zapovězeno stejně jako alkohol.

K slavnostní večeři patřily i štědrovečerní zvyky, které měly rodině zajistit štěstí, zdraví a bohatství. Například se dával talíř navíc pro náhodného hosta, podle jiné tradice je to za všechny zesnulé v rodině. Pod talíř se dávala mince nebo rybí šupina, aby se domu držely peníze a bohatství. Nohy stolu se svazovaly řetězem nebo provazem, aby rodina držela pospolu. Aby se za rok zase všichni ve zdraví sešli, nesměl nikdo od večeře vstávat, dokud všichni nedojedli.

Vánočka svým tvarem připomíná Ježíška zavinutého v povijanu. První zmínky o vánočce pocházejí již z doby kolem roku 1400, ta ale ještě nebyla pletená, tento tvar nabyla až o dvě století později. Hospodyně podle tradice pekla obvykle většinou tolik vánoček, kolik měla rodina členů, jednu navíc pak na štědrovečerní stůl. Ta byla největší a rozkrajoval ji hospodář. Vánočka měla do domu přinést hojnost a štěstí.

První český betlém postavili prý v roce 1560 jezuité v kostele sv. Klimenta v Praze jako připomenutí narození Ježíška. Nedochoval se záznam o tom, jak vypadal, ale líbil se tolik, že si ho lidé začali stavět i doma. Základními postavami jesliček je Marie, Josef, Ježíšek, oslík, vůl, pastýři s ovečkami a postavy tří králů. Stavění betlémů bylo dokonce nejrozšířenějším vánočním zvykem, a to právě do chvíle, než se jím stalo zdobení stromků.

Vánoce a hlavně Štědrý den byly podle našich předků ideálním okamžikem k pátrání po tom, co je čeká v dalším roce. Jaké k němu patří nejčastější zvyky?

Jablka se rozkrajují napůl. Pokud je jádřinec ve tvaru hvězdy, znamená to štěstí a zdraví, kříž symbolizuje vážnou nemoc.

Na lžíci se rozpouštělo olovo, člověk si v duchu myslel otázku a vlil ho do vody. Rovná plocha pak ukazovala na klid v dané otázce, zvlněná na neklid.

K dalším zvykům patří například pouštění lodiček, házení pantoflem nebo věštění pomocí vánočky ve studánce.

Podle křesťanských tradic se koledy zpívají až s oslavami narození Ježíše Krista čili s příchodem Štědrého večera, dnes se na to už tolik nedbá. O adventu se ozývají ze všech stran tóny nejen známých koled, většinou lidových, ale i popových vánočních songů, které si získaly srdce posluchačů. Jaké jsou nejznámější vánoční koledy?

Zatímco pro křesťany je nejdůležitějším dnem Boží hod vánoční (tedy 25. prosinec) a s ním Slavnost narození Páně, v kostelech bývá nejvíce lidí na takzvané půlnoční mši, která začíná na Štědrý den většinou právě ve 24 hodin. Největší klasikou je doprovodit bohoslužbu Českou mší vánoční od Jakuba Jana Ryby.

Cukroví je nedílnou součástí českých Vánoc a jeho vůně linoucí se snad z každé kuchyně neodmyslitelně patří k adventní náladě. Cukroví, jak ho známe dnes, se začalo objevovat až začátkem 19. století. Předtím se pekly či vyráběly (hlavně ze sušeného ovoce) různé figurky, se kterými si hrály děti a mohly je později sníst. Cukroví mělo přinášet štěstí a hojnost domu, jeho obyvatelům i zvířatům, odtud tedy pocházejí i oblíbené tvary. Tradice praví, že vánočního cukroví by mělo být na stole 7 druhů.

K poměrně novému, ale rozšiřujícímu se zvyku patří betlémské světlo. Jeho tradice se zrodila v roce 1986 v Rakousku. Jde o plamínek, který se zapaluje v Betlémě, kde se podle křesťanské tradice narodil Ježíš Kristus, a jenž putuje celou Evropou. Lidé si od toho z Betléma zapalují vlastní svíčky a nosí si je domů. Betlémské světlo je pro věřící symbolem naděje, světla, jež překonává tmu, plamínek je rovněž symbolem míru, pokoje, nezištnosti a lidské vzájemnosti. V Česku se o jeho šíření starají skauti a skautky už víc než 30 let.

Teď už jste opravdu znalec vánočních tradic a můžete si zkusit kvíz!