Štědrovečerní tradice: Krájení jablíček, lití olova, ale i klepání na kurník

Ačkoli už mají současné Vánoce někdy až příliš komerční nádech, nejrůznější tradice a zvyky si svou sílu uchovávají. A i když celý prosinec strávíte honbou za dárky a ždímete svůj účet do poslední koruny, o Štědrém dni nad obchodními domy a e-shopy vítězí klid, pohoda a všemožné tradice a zvyky, které se k němu pojí. Jaké to jsou?

Tradiční štědrovečerní večeře má samozřejmě své pevné menu, které všichni dobře známe. Kapr a bramborový salát, to je dané.

Ale tradice se vztahují i k tomu, co a kde se má na štědrovečerní tabuli nacházet. V jednom rohu by měl být bochník chleba, abyste měli příští rok dostatek jídla. Další rohy mají patřit slaměnce pro dobrou úrodu, penězům pro bohatství a hojnost, misce s jídlem pro domácí zvířata, aby i je čekala prosperita.

Také by vás u stolu měl sedět sudý počet, protože před večeří chodí smrt na obhlídku, a pokud vás je lichý počet, jednoho z vás si příští rok odnese. Když to nevychází, bývá zvykem prostřít jedno místo navíc a tím smrt ošálit.

Když to vydržíš až do večera, nepapat, tak uvidíš zlaté prasátko. Ne ne, já nemusím, já už ho vidím. Slavná reklama s Josefem Poláškem čerpá z další tradice, kterou dnes už ale dodržuje málokdo, případně si ji krapet ulehčujeme.

Podle původní tradice se totiž má na Štědrý den, respektive od půlnoci před Štědrým dnem, držet přísný půst. Jíst se nemá nic, i když se to během let modifikovalo na mírnější omezení o tom, že se nemá jíst maso. Vaším prvním jídlem má být právě až štědrovečerní večeře, kterou si máte dopřát ve chvíli, kdy vyjde na obloze první hvězda.

A co za to? Uvidíte zlaté prasátko, i když odjakživa tohle byla spíš slibovaná odměna pro děti. Rodiče ji pak dětem před večeří „plnili“ tak, že vytvářeli pomocí odlesků světla ze zrcátek tajuplná kouzelná prasátka.

Jestli míváte místo kapra spíš řízky, měli byste to možná přehodnotit. Právě usušené kapří šupiny jsou totiž potřeba na další tradiční zvyk, který se možná nevyplácí podceňovat. Každý, kdo je u štědrovečerní tabule, by měl totiž pod svým talířem pár takových šupin najít – podle pověry mu to zajistí hojnost a dostatek peněz na celý následující rok. Novodobější tradice sice říká, že podobnou službu vám zajistí i několik drobných mincí, které vám někdo pod talíř schová, ale možná nejjistější je mít tam obojí.

>>>Štědrovečerní kapr devětkrát jinak

Poté, co sníte tradiční štědrovečerní večeři, přichází čas na tento tradiční zvyk. A i když by se minimálně děti nejradši už vrhly ke stromku na dárky, nejdřív se krájí jablíčka.

Každý má své jablko a nůž, kterým ho rozkrojí na půlku kolmo ke stopce. Pokud má jadřinec tvar hvězdy, sejdete se za rok zase všichni ve zdraví u jednoho stolu. Pozor ale, pokud má tvar kříže, značí to nemoc či smrt.

Když se řekne lití olova, většina lidí si asi vybaví film Pelíšky, hlášku „olovo volovo“ a Jiřího Kodeta v ochranných brýlích, jenž z něj vyčetl, že bolševikovi zbývá rok, maximálně dva. Tahle tradice je ale samozřejmě starší než tenhle film.

>>>Jak dnes vypadají a co dělají postavy z Pelíšků

Malý kus olova, který je potřeba v ocelové nádobě roztavit nad plamenem (nejčastěji nad svíčkou či nad plynovým sporákem), pak nalijete do mísy s ledovou vodou, čímž ho prudce zchladíte a on opět ztuhne. Z tvaru, jejž tímto ztuhnutím vznikne, se pak věští budoucnost. Pokud třeba vypadá jako vějíř, věstí to nevěru. Když auto, tak nové zážitky. Had samozřejmě pokušení, ale i moudrost.

Nejčastěji se olovo lije opravu na Štědrý den, ale někdo to nechává spíš na silvestra.

Vzhledem k tomu, na kolik druhů cukroví jsou potřeba vlašské ořechy, je jasné, že nevyužité skořápky z nich má doma snad každý. A to je dobře, jsou nedílnou součástí další letité tradice – pouštění lodiček.

Každý člen rodiny si z půlky skořápky vytvoří lodičku, do níž pomocí roztátého vosku připevní malinkou svíčku. Velký lavor napustíte vodou a vyšlete svoje lodičky na hladinu. Drží se ta vaše u kraje lavoru? Budete se i vy celý rok držet spíš doma. Vydala se naopak doprostřed nádoby? Nejspíš vás příští rok čeká objevování světa a velké výpravy.

A pak jde také o to, čí lodička vydrží na vodě nejdéle hořet. Čím déle totiž zrovna ta vaše svíčka hoří a čím déle se vaše skořápka nepotopí, tím delší a šťastnější život vás čeká.

Tohle je tradice jen pro svobodné dívky a ženy. Ty se mají na Štědrý den postavit zády ke dveřím (těm vchodovým do bytu či domu) a přes hlavu hodit svým pantoflem či střevícem. Když špička hozené boty směřuje ke dveřím, prý se další rok vdají a odejdou z domu. Pokud špička směřuje jiným směrem, ještě je odchod z domu ani svatba nečeká.

Podobně pak funguje i další tradice, která je ale minimálně pro městské lidi trochu komplikovaná. Místo házení pantoflem totiž mohou svobodné dívky zaklepat na kurník. Když se z něj ozve slepice, žádné vdavky slečnu nečekají, zůstane doma. Zakokrhá-li z něj ale kohout, stane se pravý opak.

K Vánocům samozřejmě patří i výzdoba. Že už na nic nemáte čas? Adventní dekorace snadno a rychle: Kterou si vyrobíte?