Článek
Každoroční štvanice na novou štědrovečerní pohádku se už účastnila pěkná řádka domácích filmařů: Zdeněk Zelenka, Karel Janák, Jiří Strach, Ivo Macharáček, Vít Karas, Roman Vávra nebo Jiří Chlumský. S větším či menším úspěchem, někdy vyloženě masakrem. Těžko se něco nového vymýšlí a těžko se hledá nová forma.
Nic nového pod sluncem…
Scenáristé Hana Cielová a Zdeněk Jecelín (podepsaný mimo jiné pod sci-fi Bod obnovy) zvolili riskantní variantu – kombinaci motivů i postav ze známých pohádek, které zarámovali příběhem o třech princeznách, jež vyrazí splnit těžký úkol, aby zachránily své království. Jejich emancipaci si vypůjčili od hrdinky z Vorlíčkových Tří oříšků pro Popelku, vládce dne a noci, u nichž dvě princezny během cesty zůstanou, zase z pohádky Princ a Večernice, prince létajícího se sestrojenými křídly od princezny Jasněnky a ševce Jíry. Motiv zrádných skal a mámivého přízraku známe z Třetího prince…
Trio hrdinek působí sympaticky, chytrá Sofie, odvážná Leona a krásná Flóra cestou za přikázanými úkoly střídavě využívají své schopnosti i ženské zbraně a hlavně se učí, že jedna bez druhé – podobně jako Tři mušketýři – nezmůže nic. Zatímco slečnám kuráž a akčnost nechybí, princ Felix, žijící pod přísnou kuratelou zlé královny Mortany, je plachost sama. A právě Mortana – toužící být věčně mladá (pro změnu inspirace u Bathory?) – dívky na nebezpečnou cestu za cenným zdrojem mládí vyslala.
Poetické i temné lokace
Samotný nápad s moderními princeznami a zakřiknutým princem, který si libuje v bádání v tichu hradních komnat, je přijatelný. Jakkoli pohádky často razí model „odvážný mladík – křehká princezna“, autoři odrážejí fakt, že dnešní ženy jsou často akčnější než leckterý muž. Navíc Felix zahleděný do jedné z princezen nakonec přece jen opustí hrad a vydá se dívkám na pomoc.
Výprava je velkorysá (kostýmy Marka Cpina zaslouží velkou pochvalu), jednotlivé lokace fungují dobře a střídání prostředí filmu prospívá: krásné skalní útvary, jezero a štola, les, bystřina i hradní prostředí (Hrubý Rohozec a Bouzov, Skryjská jezírka). Kameraman Pavel Berkovič jim dal tu správnou romantiku, tajemno či ponurost.
Příliš mnoho ambicí i témat
Jen ty zmíněné převzaté motivy dělají z pohádky trochu překombinovaný slepenec, který se režiséru Tomáši Pavlíčkovi s jeho invencí nepovedlo vždy hladce propojit. Často ulpívá na jednotlivostech (dlouhé dialogy, princovy vědecké pokusy), vázne tempo, stylově se pohádka rozpadá. Občas chce být krásně tajemná, až děsivá – tahle nálada se daří nejlépe (zejména díky Mortaně v podání Kláry Melíškové) - jindy moderní, ba dokonce sociální agitkou (lázně pro horníky).
Autoři vložili do příběhu příliš mnoho ambicí i témat (ano, i na péči o planetu tu dojde), takže se ta podstatná a jednoduchá – jako přátelství, láska, kuráž a vzájemná pomoc – v tom zmatku občas ztrácejí.
Přirozená čeština
Podobně nevyvážené je obsazení. Z tria mladičkých princezen je herecky nejpřesvědčivější Dorota Šlajerová (Leona), výkony Josefíny Markové a Sáry Černochové jsou kolísavé a slabší. Zato Klára Melíšková v roli sobecké a nelítostné Mortany boduje na celé čáře, rovnocenným partnerem je jí coby pobočník i Michal Isteník. Josef Trojan si svého badatelského nešiku Felixe mile užívá, i když je zjevné, že dramatičtější polohy mu svědčí víc.
Tři princezny se nejspíš nestanou převratnou vánoční pohádkou. V jejich prospěch ale svědčí, že objevují nové herecké tváře, zacházejí citlivě s náladou lokací a že se v nich mluví dobrou a přirozenou češtinou. Ani to není vždycky u českých pohádek samozřejmé.