Tradiční české vánoční koledy: Kterou z nich byste zazpívali celou zpaměti? Připomeňte si texty

Za koledy se dnes označují už i písničky, které vznikly v moderní době, ale ty klasické české mají staletou historii a můžeme říct, že už je máme skoro zapsané v genech. I když – zazpívali byste z nich víc než nejznámější popěvek nebo první sloku? Jestli ne, mohou se vám hodit k připomenutí kompletní texty.

Slovem koledy, latinsky calendale, se označovaly původně písně zpívané při zimním slunovratu, pak se staly součástí křesťanských oslav narození Spasitele. Zpívaly je hlavně děti, které obcházely domy a koledovaly o výslužku.

V dnešní době v „šuplíku“ koledy najdete i tvorbu současných autorů, která se s Vánocemi tradičně spojuje. Jedním z příkladů české provenience může být Purpura od Šlitra a Suchého, ale i světoznámá píseň Jingle Bells, které dal český text Vladimír Dvořák, a znáte ji jako Rolničky.

Tradiční koledy se vyznačovaly silnou melodií inspirovanou středověkou hudbou. Autory bohužel většinou neznáme. Jejich texty během staletí prošly mnoha úpravami.

Vraťme se ale k tradici a nejznámějším českým koledám, které si asi začne už po prvních tónech broukat každý. Ale chtěli bychom vám připomenout jejich kompletní texty, protože ty zná už málokdo.

Za tradiční a asi nejznámější koledu lze považovat tu s názvem Tichá noc, svatá noc. Její původ je velmi zajímavý a vydá na samostatný příběh – tak si ho připomeňte v tomto článku.

Pokud byste hledali text k této koledě, můžete narazit na různé varianty, protože byla několikrát přeložena. Nejčastěji se ale v současnosti používá tento:

Tichá noc, přesvatá noc, v spánku svém dýchá zem, půlnoc odbila, město šlo spát, zdřímli dávno i pastýři stád, jen Boží láska, ta bdí, jen Boží láska, ta bdí.

Tichá noc, přesvatá noc, náhle v ní jásot zní, vstávej, lide můj, tmu z očí střes, v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal, z lásky se člověkem stal.

Tichá noc, přesvatá noc, stín a mráz vůkol nás, v hloubi srdce však Gloria hřmí, dík, že hříšník se s důvěrou smí u svaté rodiny hřát, u svaté rodiny hřát.

Z patnáctého století, z doby Jana Husa, pochází píseň Narodil se Kristus Pán. Tato koleda byla často textově upravována - nabízíme verzi, která se dnes nejčastěji používá. Většinou se zpívají jen první čtyři sloky, ale tady je v kompletní podobě.

Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet' nám, radujme se!

Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.

Jenž prorokován jest, veselme se, ten na svět poslán jest, radujme se!

Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.

Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzíti na se, radujme se!

Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.

Beliáš obloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se!

Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.

Ó milosti Božská, budiž s námi; dejž, ať zlost ďábelská nás nemámí.

Pro Syna milého, nám narozeného, smiluj se nad námi!

Dejž dobré skončení, ó Ježíši, věčné utěšení věrných duší!

Přijď nám k spomožení, zbav nás zatracení pro své narození.

Barokní původ má známá koleda Půjdem spolu do Betléma, autor je neznámý a je považována za lidovou píseň.

Půjdem spolu do Betléma, dujdaj, dujdaj, dujdaj dá!

Ježíšku, panáčku! Já tě budu kolíbati,

Ježíšku, panáčku! Já tě budu kolíbat!

Začni Kubo na ty dudy - dudaj, dudaj, dudaj, dá!

Ježíšku, panáčku! Já tě budu kolíbati,

Ježíšku, panáčku! Já tě budu kolíbat!

A ty Janku na píšťalku - dudli, tudli, dudli, tudli, dudli, tudli dá!

Ježíšku panáčku! Já tě budu kolíbati,

Ježíšku panáčku! Já tě budu kolíbat!

A ty Mikši na housličky - hudli, tydli, hudli, tydli, hudli, tydli dá!

Ježíšku panáčku! Já tě budu kolíbati,

Ježíšku panáčku! Já tě budu kolíbat!

A ty Vávro, na tu basu - rumrum, rumrum, rumrum, dá!

Ježíšku panáčku! Já tě budu kolíbati,

Ježíšku panáčku! Já tě budu kolíbat!

U většiny vánočních koled a písní autora neznáme, ale Chtíc, aby spal podle historických pramenů složil Adam Václav Michna z Otradovic v roce 1647. Text byl přeložen do němčiny a v současnosti jsou známé dvě podoby textu – původní barokní a novější verze podle českého zpěvníku Karla Plicky.

Chtíc, aby spal, tak zpívala, synáčkovi, matka, jež ponocovala, miláčkovi: Spi, nebes dítě milostné, Pán jsi a Bůh, přeje ti v lásce celý ráj, pozemský luh.

Dřímej, to matky žádost je, holubičko, v tobě se duše raduje, ó, perličko! Nebesa chválu pějí tvou, slávu a čest, velebí tebe každý tvor, tisíce hvězd. Ó lilie, ó fialko, ó růže má, dřímej, má sladká útěcho, zahrádko má! Labuti má a loutno má, slavíčku můj, dřímej, má harfo líbezná, synáčku můj! Miláčku, spi a zmlkněte andělové, před Bohem se mnou klekněte, národové! Sestoupil v pravdě boží syn na naši zem, přinesl spásu, pokoj svůj národům všem.

V případě této koledy autora neznáme, takže je uváděna jako staročeská lidová píseň či krátký popěvek.

Štědrej večer nastal,

Štědrej večer nastal, koledy přichystal, koledy přichystal.

Panímámo vstaňte,

panímámo vstaňte, koledy nám dejte, koledy nám dejte.

Panímáma vstala,

panímáma vstala koledy nám dala, koledy nám dala.

Opět velmi oblíbená píseň či koleda, u které neznáme autora, a proto se uvádí jako lidová. Její text patří k těm také velmi známým, ale většinou jen první sloka.

Veselé vánoční hody, zpívejte, dítky koledy

o tom co se vskutku stalo, že se lidem narodilo děťátko.

O tom co se vskutku stalo, že se lidem narodilo děťátko.

Po tmě leží, nemá svíčky, na nebi svítí mu hvězdičky.

Ty, jež všechen oděv dáváš, samos nahé a nic nemáš, děťátko.

Ty, jež všechen oděv dáváš, samos nahé a nic nemáš, děťátko.

Přišli chudí pastuškové, zpívali jsou chvály nové.

Vítej nám, andělský králi, tebe jsme zdávna žádali, děťátko.

Vítej nám, andělský králi, tebe jsme zdávna žádali, děťátko.

My s nimi také zpíváme, k betlémské chýši spěcháme,

Vítej, milý pacholíčku, Synu Boží, náš bratříčku, děťátko.

Vítej, milý pacholíčku, Synu Boží, náš bratříčku, děťátko.

U koledy Nesem vám noviny je uváděn autor – kněz a skladatel náboženských písní Tomáš Bečák, který ji napsal v roce 1847. Koleda byla přeložena do němčiny a v Německu a Rakousku patří také k velmi oblíbeným. Dnes se zpívá ve zkrácené a trochu modernizované verzi, ale nabízíme tu původní.

Nesem vám noviny, poslouchejte, z betlémské krajiny, pozor dejte. Slyšte je pilně a neomylně, rozjímejte.

Synáčka zrodila čistá Panna, v jesličky vložila Krista Pána. Jej ovinula a zavinula plenčičkama.

K němužto andělé z nebe přišli, i také pastýři jsou se sešli. Jeho vítali, jeho chválili, dary nesli.

Anděl Páně jim to sám přikázal, když se jim na poušti všem ukázal, k Betlému jíti, neprodlévati hned rozkázal.

Ejhle, při Kristovu narození stal se div veliký v okamžení, neboť noc tmavá se proměnila v světlo denní.

Andělé v oblacích prozpěvují, narození Páně ohlašují, že jest narozen, v jeslích položen, oznamují.

My také, křesťané, nemeškejme, k těm svatým jesličkám pospíchejme, Ježíše svého, Pána našeho přivítejme.

Vítej nám, Ježíšku, z nebe daný, který se narodil ses narodil z čisté Panny, pohlédni na nás a přijmi od nás tyto dary.

Z nebe jsi sestoupil z pouhé lásky, krásné Jezulátko, kvítku rajský, jak jsi spanilý a ušlechtilý, celý krásný.

Tak jsi svůj lid sobě zamiloval, žes i pro něj sebe nelitoval, sestoupil jsi z nebe, abys jen sebe obětoval.

Přijmi ty nábožné dary od nás, milostivý Králi a Pane náš. Svoje poddané, tobě oddané ty dobře znáš.

Děkujem ti za tvé narození, které nám přineslo vykoupení, na které jistě čekalo lidské pokolení.

Žádáme srdečnou zkroušeností, by jsi nás uvedl do radosti, tam, kde přebýváš, slávy požíváš na věčnosti.