Jste rádi, že je po Vánocích, nebo už se těšíte na příští? Proč máme s Ježíškem problém…

Tak schválně, zkuste říct nahlas: „Je mi líto, že skončily, a už se těším na další.“ V tu chvíli se ozve ryk: „Né, fůj, proooč? Hlavně že už je máme z krku. Nejlepší na Vánocích je stejně jen to volno…“ Odkud se vzal trend nesnášet svátky, které jsme s takovou dychtivostí jako malí vyhlíželi? Proč se nás tolik sdružuje ve stále hlasitějším klubu vánočních nenávistníků, již si na tom dokonce zakládají?

Klasické předštědrovečerní otázky jako „kdo zabije kapra“ (je to mužská, nebo ženská práce?) nebo „kdo krucinál vypil všechen domácí vaječňák“ (pachatel neznámý) v současnosti vystřídaly jiné. Proč si nedat na Štědrý den suši nebo utopence? Proč slavit Vánoce v prosinci a ne v srpnu? Nejsem přece ovce, proto si zdobím stromek zásadně v létě, navíc místo na smrk házím stříbrné řetězy na švestku a pouštím si k tomu místo koled Kabáty. Nemít Vánoce rád a tak trochu si do nich kopnout je prostě trendy, i když se zrovna válíte s talířkem lineckého u pohádek.

Kapr ve vaně dřív patřil ke koloritu, dnes každé malé dítě ví, že je to týrání. Případně se lze kaprům vyhnout úplně a práva na život vinných klobás nebo řízků v trojobalu nikoho nerozlítostňují. Dříve zkrátka měly Vánoce určité kouzlo, jež v posledních letech zmizelo. Zbylo jen tajemství, kde se vzala početná a hrdá armáda lidí, kteří nemají rádi Vánoce, a každý rok jich přibývá.

Popravdě, mohlo by nám to být jedno, ať si každý slaví a neslaví svátky, jak chce. Kdyby těch nářků, jak jsou komerční, hrozné, zbytečné či pokrytecké, nezačalo být víc než koled. Kdyby nekazily vzduch. Na druhou stranu, už ve škole jsme se učili, že akce vyvolává reakci, tlak protitlak. A bez debat, té komerční masáže a stresu rok od roku přibývá. Navíc dřív nebyly blogy a anonymní diskuze na internetu, kde se každý mohl vyzvracet z momentální frustrace, aniž by dbal pravidel slušnosti či pravopisu. Ovšem to nejhorší, co můžeme udělat, je šikovat se zas do dvou táborů.

A jak se spolu baví „ježíškovci“ s těmi, kdo svátky nesnáší? Hurrrá, na zteč, mydleme se, veselme se! „Vy hajzlové frustrovaní, my, milovníci koled a prskavek nemůžeme za vaše rozvody, osamělost a špatně vychovaný parchanty!“ „Co mi ty blbečku ve svetru se sobem a plnou tlamou lineckýho budeš vyprávět o frustraci? Přijď mi pak přežranej na noční službu s akutním žlučníkem, povím ti, co si o tom tvým vánočním vyžraným pupku myslím!“

Někdo do Vánoc kope jen proto, že je to snazší než se vymezit proti návštěvě žlučovité tchyně nebo rodinné tradici. Pro mnoho lidí jsou svátky takový náhradní fackovací panák místo toho, aby si v klidu sedli a došli jako dospělí k nějakému kompromisu ohledně dárků, trávení společného času či vánočního menu. Bitky o to, ke komu na Boží hod na husu a ke komu na Štěpána na kuře s nádivkou, zavánějí v některých rodinách rozvodem.

Tak dost, kamarádi, tohle chceme? Jasně, že když člověk říká věci ve shodě se svými pocity, je to osvobozující. Nikdo nemůže nikoho nutit milovat Vánoce. Ale platí to i naopak – nikdo nemá právo je těm druhým zošklivovat. Pokud druhá strana dokáže tolerantně naslouchat a nepřesvědčovat o své pravdě, je to v pořádku.

„Mám Vánoce ráda!“ „Jasně, užij si je!“

„Já je nesnáším.“ „Jasně, nějak je přežij.“

Jak prosté! Jaké si to uděláš, takové to máš. A do nového roku, který klepe na dveře, si netahejme svoje letošní vánoční nepohody a nálady.