Válka v dětském pokoji

Časopis Žena +

Bitvy zahrnují pestrou škálu prostředků, od pošťuchování a žalování až po nebezpečné fyzické útoky. Řešit konflikty mezi vlastními dětmi je nelehký oříšek. Jeho rozlousknutí však má osvědčené mechanismy. Tady je několik dobrých rad, na kterých můžete postavit základy své výchovné strategie. Třeba bude chvíli klid...

Ke konfliktu dochází obvykle z následujících důvodů:

Děti jsou unavené. Naučte se správně vyhodnotit, kdy jim docházejí fyzické nebo psychické síly. Někdy nezbude nic jiného než zavelet k dřívějšímu odchodu do postýlek. Nebo navrhněte nějakou klidnou aktivitu.

Touha po pozornosti. „Škodič", který zjevně spory vyvolává, možná jen touží po větší dávce vaší pozornosti. Pokud má oprávněný pocit, že jste se mu příliš nevěnovali, omluvte se a ujistěte ho, že si čas najdete, hned jak to bude možné.

Nuda. Mnoho sourozeneckých sporů se pochopitelně rozhoří ve chvíli, kdy se zejména menší děti nudí. Na to je jediný recept - zařídit, aby nuda nebyla. Spousta slovních her se dá hrát i v nekonečné frontě u pokladen. Ostatně... Možná by stačilo s dětmi si obyčejně povídat.

Žárlivost. Pocit, že „ten druhý" je více milován, chválen a obdivován, se u dětí dostavuje poměrně často. Pokud věkový rozdíl mezi dětmi přesáhne tři roky, obvykle žárlí starší sourozenec na „mazánka". Tomu zase bývá trnem v oku, že ten větší má privilegia (třeba posunutou večerku). To však neznamená, že je dobré děti ve všech činnostech a povinnostech sjednotit.

Touha po uznání. Velmi mnoho nepříjemných chvilek v domácnosti vám připraví odvěká snaha očernit sourozence v rodičovských očích a sám být lepší, lepší, až nejlepší.

Přenesená zloba. Až k fyzickému ataku sourozence může vést některé prudší děti vztek. Něco se jim nevydaří a odnese to ten, kdo je hezky po ruce.

Ochrana území. Každé dítě si brání své hračky a svůj prostor. Submisivnější dítě ustoupí, ale dříve nebo později spor vzplane, aby se ujasnila pravidla.