V Paříži mi chyběly knedlíky a svíčková. S Ivou Frühlingovou o čtyřicítce, volném vztahu i synovi

Když se řekne Iva Frühlingová, vybaví si někdo její francouzské hity, jiný její zpověď ohledně panické ataky, se kterou bojovala, když bylo jejímu synovi osm měsíců. Přestože se označuje za introverta, užívá si natáčení videí na Instagram a TikTok a stala se moderátorkou pořadu IF v rádiu Expres FM, ke kterému vzniká i podcast.

Povídaly jsme si o jejích začátcích v Paříži, otevřeném partnerském vztahu i plánech do budoucna. A protože dnes slaví 40. narozeniny, zajímalo mě i to, jak tento milník prožívá.

Ivo, je vám 40. Gratuluju a zajímá mě, bilancujete?

Cítím se mladá, jako by mi bylo 16. Jsem věčný teenager, což je způsobeno tím, že jsem brzy odjela a od 14 let jsem žila sama v Paříži a starala se o sebe sama. I když si mnozí myslí, že jsem musela předčasně vyspět, je to právě naopak. Před šesti lety jsem prodělala panickou ataku a v té době jsem navštívila spoustu odborníků, psychologů, psychiatrů. Teď jsem pět let poté a doufám, že mám vybilancováno a čtyřicítka se mnou nic zásadního neudělá. Větší problém jsem měla s třicítkou, teď jsem spokojená.

Takže žijete podle svých představ? 

To asi úplně ne, to bych byla Madonna a žila v Los Angeles.

Madonna nejste, ale kariéru v zahraničí jste udělala jako málokdo. Trochu se pochvalte.

Já se prodat neumím, ale ano, tenkrát to v Paříži byl velký úspěch. Začínala jsem jako modelka a zároveň studovala dvojjazyčné gymnázium. Říkala jsem si ale, že to úplně nejsem já, chtěla jsem něco víc. V 16 letech jsem pak potkala kluky z kapely a začala jsem i s hudbou.

Co považujete za svůj hudební úspěch?

To byl určitě koncert v Olympii. Je to velký mýtický sál, kde hrály všechny hvězdy, a já měla tu čest hrát tam čtyřikrát. Vidět své jméno na světelné tabuli nad Olympií bylo super. Pak i to, že jsem zpívala na desce Benjamina Biolayho, to je francouzský miláček. No a určitě to, když mi ve vydavatelství Virgin nabídli smlouvu na tři desky, to bylo moc hezký.

Měla jste ve Francii rozjetou kariéru, jak to, že jste se vrátila do Česka?

Jela jsem sem původně jen promovat desku, ale nakonec jsem se tu zamilovala, a zůstala. Chvíli jsem pendlovala a pak už se tu usadila natrvalo.

Co vám v Paříži chybělo nejvíc?

Knedlíky a svíčková.

Nevypadáte jako někdo, kdo si dopřává knedlíky.

Já je miluju. Ale je pravda, že už si je nemůžu dát kdykoli jako dřív. To je asi jedna z věcí, které mě s věkem překvapily, jak se tělo mění. Dřív stačilo dva dny se hlídat a bylo to hned znát. Teď už člověk musí cvičit, přemýšlet nad tím, co jí.

Ale chyběl mi i český humor, české filmy. Kamarádi, rodina. Sice za mnou jezdili, ale obecně mi chyběla základna, pocit bezpečí.

A je něco francouzského, po čem se vám stýská?

Mám ráda francouzský módní styl. Musela jsem si hodně zvykat na to, co je tady považováno za sexy. Francouzky se oblečou nedbale, krásně nakombinují sáčko Chanel, doladí to něčím roztrhaným a ve finále je to sexy. Tady sexy znamená být obalená značkami, být dokonale vyladěná, jako kdyby člověk vyšel zrovna z obchodu. A hodně se tu řeší plastiky. Je zde přijatelná určitá vulgárnost.

Dokonalost jste zmiňovala, když jste se svěřila s panickou atakou. Styděla jste se, že jste selhala? 

Od nás, co jsme víc vidět, se očekává, že nějak vypadáme a nějak se chováme. A najednou: Iva Frühlingová má psychické problémy! Ale byl to jen můj pocit, nikdo mi to najevo nedával.

Když jste dostala před šesti lety záchvat panické ataky, myslela jste, že máte infarkt. Dalo se tomu nějak zabránit?  

Jsem moc ráda, že se o tom teď už víc mluví, a je šance, že se problém rozpozná včas. Dlouhou dobu jsem chodila po doktorech, protože mě pořád něco bolelo. Nic ale neobjevili. Nakonec jsem se rozhodla, že navštívím psychologa. Dostala jsem tip na paní, která ale bohužel nebyla vzděláním psycholožka, měla jen psychologický kurz. Po dvouhodinovém sezení u ní jsem se motala a druhý den se mi to stalo. Byla to souhra všech okolností, byla jsem unavená, měla malé dítě, rekonstruovali jsme, pracovala jsem...

Kdy jste o tom byla schopná mluvit?

Teprve až když už jsem byla úplně bez prášků, bez antidepresiv. Chtěla jsem se z toho dostat a mít jistotu, že jsem to zvládla a nevrátí se to.

Jak reagovali blízcí, jak veřejnost, fanoušci?

Hrozně dobře. Lidi byli rádi, že na to nejsou sami, svěřovali se mi a já jim.

V poslední době se už ale o péči o duševní zdraví mluví docela otevřeně, zdá se mi.

Hnulo se to velmi dopředu. Dnes je to až skoro in, kdo nechodí k psychologovi, jakoby nebyl. Ale ona se mění celá doba, mám celkem problém to všechno stíhat.

Přitom vy jdete s dobou a trendy vám cizí nejsou.

Snažím se, mně třeba dělalo dlouho problém používat emotikony. Nakonec jsem objevila kouzlo sociálních sítí, pořád se ale mám co učit.

Jedním z trendů jsou i podcasty a z vašeho pořadu v rádiu jeden takový vzniká. 

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Je to tak. Snila jsem o práci, která by mě opravdu bavila. A teď jsem v rádiu Expres FM, mám vlastní pořad i podcast.

Jak byste váš pořad IF představila? 

Zabývám se psychologickými tématy jako úzkosti, schizofrenie, narcismus atd. To mě hodně baví a jsem ráda, že tím třeba někomu pomůžu. Vždy je jedno téma na týden a řeším ho z vícero pohledů. S člověkem, co to zažil, s odborníkem apod. Občas to odlehčím nějakým svižnějším tématem, nedávno jsme měli například Sexy týden.

Sdílíte v rádiu i svoje zkušenosti?

Rozhodně! Vůbec se toho nebojím. Ale ono to někdy z médií působí jinak, přitom já žiju docela nudně. Nic extravagantního neprožívám.

Vloni jste mnohé zvedla ze židle, když jste se rozpovídala o polyamorii…

My asi nemáme typickou polyamorii, jen jsme k sobě prostě otevřenější. Nemáme s manželem rádi, když nám někdo dýchá za krk, vážíme si osobní svobody. Ale to neznamená, že se u nás neustále něco děje. Znamená to, že jednou za nějakou delší dobu můžu mít i jiný sexuální vztah. Přišlo mi tehdy hodně ošklivých reakcí, ale mám pocit, že lidem hlavně vadilo, že někdo jiný může.

Tak jste si to nastavili od začátku?

Ne, jsme spolu 14 let a museli jsme k tomu dospět. Byla to dlouhá cesta plná pokusů a omylů, trápení. Nakonec jsme našli řešení přijatelné pro oba. Upřímnost je pro nás důležitá, nechceme si něco dělat za zády. Zároveň si ale uvědomuji, že to není pro každého.

Součástí vašich sítí je i váš sedmiletý syn. Řešíte nějak, co si jednou bude o vás moct přečíst?

Všichni se vždycky právě v souvislosti s polyamorií ptají: Co děti? Děti u toho samozřejmě nejsou! K sexu v ložnici si je přece taky nezvete. On docela dobře chápe a rozděluje dva světy: pracovní a soukromý. Ale mám samozřejmě obavu, jak to vezme. Chci, abychom byli rodina, co se miluje a respektuje.

Bavíte se s ním o možných nebezpečích na sociálních sítích? 

Já s ním mluvím opravdu hodně a o všem. Vše se učíme za pochodu, nedávno jsme třeba museli zablokovat možnost, aby se k němu během hraní her na počítači dostal v komunikaci cizí člověk.

Jaká jste máma?

Bezradná, jako každá. Se synem jsme taková dvojka, co dělá blbosti, a naštěstí máme tátu, který dokáže nastavit hranice. Já to neumím, nastavovala jsem si je kdysi sama.

Mateřství mě změnilo i obrovsky překvapilo. Říct, že je to těžký, je slabý slovo, je to převrat celé osobnosti. Teď už vtipkuju, ale připravit se na to nedá. Vztah k dítěti se tvoří, stejně jako ten partnerský. Adam je nádherný, chytrý a voňavý kluk, který toho hodně umí a větší lásku jsem nezažila.

Kdyby se váš syn za pár let rozhodl odejít do ciziny, dovolíte mu to?

Asi bychom jeli s ním. Ale teď je to jiné a jednodušší, existují videohovory, svět je víc propojený. Moje máma si na cesty za mnou do Paříže šetřila, aby mohla přijet aspoň autobusem.

Věnujete se kromě pořadu v rádiu stále hudbě?

Než jsem začala v rádiu, vyšly mi tři singly: Tik tak, Moralisté a Jenom mezi máma. Ale teď, co jsem v rádiu, na to prostě není čas, je to práce na plný úvazek. A odpoledne trávím s Áďou.

Psala jste si sama texty a napsala jste i tři knížky. Máte v hlavě další?

Nápadů by bylo... Zatím můžu udělat asi jen knížku z rozhovorů. Ale bavil by mě Deníček moderní matky nebo se rozepsat víc o panice. Hudba a psaní textů mi daly svobodu slova a čerpám z toho doteď.

Do rádia jste šla rovnou z pandemie. Jak jste ji snášela?

My introverti jsme byli v té karanténě spokojení. Ale baví mě, že můžu v rádiu probrat všechno, co mě zajímá. I když jsem se toho musela hodně naučit. Sice jsem zvyklá mluvit, dělat rozhovory, ale tohle je úplně něco jiného. Často jsem nervózní, a tak dělám dechová cvičení, meditace apod.

Máte vysněného hosta? 

Elon Musk, ale ten asi nepřijde. Zeptala bych se ho, zda žijeme v matrixu a jestli existuje něco po smrti.

Čtyřicítka jako milník? Tak akorát dospělé, bez koule u nohy.