Článek
Můj odpor k zimě je zcela přirozený. Jsem tvor, jehož údy jsou ledové i v letních měsících, tudíž zcela logicky, když na mě sáhnete například v únoru, jeden by řekl, že jsem už dávno mrtvá. Můj negativní postoj vůči sněhu, ledu a chladnému počasí je ale podpořen i mou absolutní neschopností vykonávat jakékoli zimní sporty.
V době mého studia na střední škole se projevily první známky sportovní negramotnosti u jediného účastníka celého lyžařského soustředění. A to u mě. Klidně mohli mí spolužáci říct „bacha, bere si rossignoly“ (po vzoru filmu „S tebou mě baví svět“), protože jsem jízdu na nich ovládala asi tak, jako svou první jízdu na „fichtlu“. Když už se mi totiž podařilo asi na pátý pokus nechat se vlekem typu poma vyvézt na kopec, nebyla jsem schopna sjet dolů.
Slovo plužit jsem pochopila, ale lyžařský instruktor mi opomněl říct, že pokud chci úmyslně spadnout, musím padat na bok. Díky absenci znalosti padání, jsem si sedla na vlastní lyže a prosvištěla si to celým svahem pěkně naskrz pod lanovkou, přes štěrk, menší parkoviště u hospůdky a zabrzdila jsem se o automobil značky Škoda 120 L. Byl tmavě modrý, a to vím zcela přesně, neboť jsem ho zkoumala skutečně zblízka. Další tři dny na lyžáku jsem promarodila s pohmožděným kolenem a jediné, čeho jsem se stihla ještě zúčastnit, byla soutěž na běžkách, ve které jsem skončila úspěšně poslední.
Dalším zimním sportem, který moc neovládám, je bruslení. Přesto, že můj bývalý muž je zdatný hokejista, bruslit mě nenaučil. Je pravda, že se na ledu udržím, ale víceméně jen silou vůle, a když se rozjedu, tak nevím, jak zabrzdit. Většinou to naperu v plné rychlosti na mantinel a snažím se ho nepustit.
Jak je vidno, nejsem zrovna dobrý adept pro sportovní vyžití mých dětí během zimního období. Děkuji tedy všem svatým za to, že byly vynalezeny sáně a boby, popřípadě igelitové tašky, nafukovací kruhy a jiné pomůcky, které vám dopomohou do kolečkového křesla. Díky tomuto sportovnímu vybavení se můžu se svými dětmi vydovádět i během zimy, a pokud se mi podaří zabrzdit, můžu se s nimi vydovádět v rámci svých možností i celkem bezpečně.
Psychicky jsem se už na toto řádění připravila. Pořídila jsem si i podvlékací kalhoty a dětem nepromokavé kombinézy, oteplováky a rukavice. Moje dvě malá čísla jsou také natěšená na to, až budeme šlapat do kopce deset minut, abychom ho během třiceti sekund sjeli. Jsou natolik natěšená, že mi tahají boby po betonu přesvědčena o tom, že jinovatka je první známka sněhu.
A já se dnes ptám: Kde jsi, zimo, když se matka letnička rozhodne, že si tě užije?
