Článek
Jak jistě víte, mám dvě děti. Nejsou si nijak zvlášť podobné. Má tříletá dcera je hubená blondýnka s modrýma očima a můj šestiletý syn je statný chlapec s tmavými vlasy a oči má hnědé. Většina cizích lidí při jejich pozorování tvrdí, že jako sourozenci nevypadají. Přestože mi byla v porodnici nabídnuta výměna v případě reklamace potomka, jsem si zcela jistá, že jsou bratr a sestra.
Neklamným důkazem jsou dědičné vlastnosti, kterými mé děti oplývají. Číslo dvě kupříkladu do svých tří let nejedlo nic jiného než suchý chléb, rohlík, vybranou mrkev z polévky nebo jahodový puding s tvarohem. Cokoli jiného odmítalo vložit do svých úst. I přes můj důrazný vzdor jsem byla mými rodiči ubezpečena, že právě tuto svou vybíravost v jídle má stoprocentně po mně.
Dodnes trvám na tom, že se scéna, kdy si vlastními slzami přisoluji polévku, neodehrála, ale mohlo by se také teoreticky jednat o dočasnou amnézii způsobenou druhou historkou z mého dětství, kdy nade mnou údajně stáli s vařečkou.
Navíc si nemyslím, že bych byla vybíravá. Nemám ráda kůži a tlustá masa. Je to, jako kdybych žmoulala v ústech kus slimáka. Již v první třídě mi znechutili ve školní jídelně bílou mléčnou polévku s rýží. Dodnes nesnesu teplé mléko, byť by bylo jen trošku vlažné. Možná že i mezi zeleninou a ovocem mám své outsidery a favority, ale nenazvala bych to přímo vybíravostí, nýbrž spíše jídelním vkusem. S určitou váhavostí mohu tedy říci, že tento můj degustátorský vkus zdědilo číslo dvě po mně. Povahu má ovšem ryze mužskou.
Po kom má ovšem vytříbený apetit číslo jedna, je mi záhadou. Sní absolutně všechno. A když říkám všechno, tak tím myslím skutečně „všechno“, počínaje kusem utržené trávy, konče jitrnicí a ovarem. Zcela naprosto soukromě mu říkáme „naše malá drtička odpadu“.
Vzhledem k objemu potravy, kterou je schopno pozřít do svého malého hubeného tělíčka, podezříváme číslo jedna z účasti na experimentu s tasemnicí či malým vetřelčím mládětem se dvěma žaludky. Dědičným faktorem, který jsem u čísla jedna ochotna podpořit, je míra fantazie a slovní zásoba. I na svůj nízký věk má jisté předpoklady být něčím velkým. Vzhledem k tomu, že si rádo vymýšlí básničky, písničky a také různé historky, vidím jeho budoucnost buďto v uměleckém oboru, nebo v politice. Hlavu státu ženského pohlaví jsme ještě neměli.
Posledním a neméně důležitým nesporným ukazatelem dědičnosti je fakt, že pokud naše děti zlobí, stoprocentně to nemají po nás!!!
