Článek
Jediným úskalím během života ve městě, respektive v paneláku, jsou sousedé. Je to jedna z věcí, která vás při životě na vesnici nemusí trápit. Vy ani vaše děti nikoho neiritujete, nerušíte, a jestli vám děti v osm večer lezou po lustru, je to jen vaše věc. Ve městě je to ovšem něco jiného. Pokud bydlíte výš než ve sklepě, máte malé děti, potažmo nějaké zvířectvo, pak je jen otázkou času, kdy i vy potkáte pana Nerudu.
Pan Neruda je normální člověk, většinou důchodového věku. Je to člověk nerudný, osamocený, nespolečenský, znuděný a pravděpodobně se cítí i ukřivděný současnou společností. S panem Nerudou není moc legrace, neboť si většinou na všechno a na všechny stěžuje. Pokud tedy bydlí pod vámi, nad vámi, nebo dokonce hned vedle vás, pak je mi vás upřímně líto, neboť taková osoba je schopna udělat mladé rodině ze života peklo.
Podobného souseda může mít v paneláku v podstatě kdokoli. Mladá rodina se těžce zadluží, aby mohla bydlet ve svém vlastním dvoupokojovém bytě. Bohužel si nevědomky vybere byt nad panem Nerudou. Nastěhuje se se dvěma malými dětmi ve věku do sedmi let. A pokud neví o odporu pana Nerudy k jakémukoli stvoření menšímu než jeden metr, přistěhují si i psa.
Velmi všímavý soused tak brzy vypozoruje, že děti vstávají již okolo páté hodiny ranní, a je tedy nutné zavolat hlídku městské policie, neboť se jedná o rušení nočního klidu. Mladý pár se zatím jen usmívá a v duchu si řekne „asi se špatně vyspal“.
Pan Neruda se ale špatně nevyspal. Odpoledne tříská francouzskými holemi do stropu, aby dal najevo, jak moc ho ta dětská havěť ruší svým pobíháním a dupáním. K večeru již ruce nad hlavu nezvedne, a tak holemi tříská alespoň do topenářských trubek. Chytré děti, znajíce Morseovu abecedu, mu odpovídají vařečkou, což je zabaví na dobrých třicet minut, ale odpor Nerudy vůči malým človíčkům to jen umocňuje.
Soused se nebojí ničeho a v krajních případech je schopen i obejít celý blok s peticí kvůli vašemu vystěhování (pokud možno, vy se tam nepodepisujte). Je schopen sepsat několik stížností na městský úřad kvůli vašemu psovi, protože fakt, že ho máte zrovna vy, jasně dokazuje, že veškeré psí exkrementy nalezené v okolí jednoho kilometru jsou jistojistě právě od něj.
Občas se mi zasteskne po životě ve městě. Hlavně v neděli v pět večer, když zjistím, že mi došel chleba, a do obchodu to mám třináct kilometrů. Pokud si ale představím život s panem Nerudou, raději těch třináct kilometrů ujdu pěšky.
Dnes se vám pokusím dát radu, jak bojovat s nevraživými sousedy. Využiji fráze z pohádky Madagaskar: „Jen úsměv a mávat, hoši. Úsměv a mávat.“
Hezký den!
