Článek
Když jsem byla s bratrem ve věku mých dětí a přiblížilo se období, kdy bychom mohli chtít požadovat dovolenou u moře, mí rodiče to vyřešili již dopředu. Jednoho zimního dne se zjevila v našem obývacím pokoji na největší zdi obrovská čtyřdílná fototapeta, kterou otec olemoval odštěpky šedých cihel.
Zpočátku jsem byla velmi smutná, neboť již jako malá jsem trpěla nedostatkem vápníku v těle a tímto úkonem mi rodiče zabrali další kus zdi, kterou bych mohla olizovat. Pohled na slunnou pláž s několika palmami, na azurové moře se zapadajícím sluncem byl ovšem pro mne mnohem větším zážitkem než drolení omítky tupou lžící.
Aby moje máma podpořila otce v tomto nenuceném sugestivním předstírání přítomnosti moře v našem bytě, pořídila několik koupelových solí v neuvěřitelných barvách, které jsme neznali ani z náplní verzatilek. Před každým koupáním nám dno vany pokryla vrstvou krystalů, které se buďto rozpustily, nebo vryly přímo do naší kůže. Nezřídkakdy se stávalo, že ještě než jsme vstoupili do mořské lázně, odebrala hrnec vody na špagety, a ušetřila tak za sůl kuchyňskou.
S bratrem jsme si koupání v moři velmi užívali. Podomácku zhotovenou harpunou jsme lovili gumové kačeny, které po zásahu již nikdy nezapískaly, a hudebně jsme tento svůj lov doprovázeli známou melodií z Čelistí. Půlhodinová lázeň stačila k tomu, aby nervová zakončení v naší kůži přestala díky agresivní soli vnímat chlad či teplo. K tomuto účelu nám zapůjčila maminka kuchyňské stopky, které nastavila přesně na dvacet devět minut.
Po večeři jsme měli povoleno sedět v obývacím pokoji, kde rodiče sledovali detektivní film, a my s bratrem jsme hypnoticky sledovali tapetu tak dlouho, až se nám zdálo, že přišel příliv. Občas se mi stávalo, že jsem zaslechla šumět moře, ale později se ukázalo, že to byly jen zaschlé krystalky koupelové soli, které mi uvízly v uších a při pohybu mé hlavy o sebe třely. Bratr si mě často dobíral slovy „zašum“ a já jsem třásla hlavou ze strany na stranu.
Jelikož byl můj otec opravdu obětavý rodič, sehnal nám kazetový přehrávač a do něj několik nahrávek zvuku velryb, delfínů a příboje. Byli jsme velmi vděční, neboť se nám mnohem lépe usínalo a díky této hudební kulise jsme vymysleli spoustu zábavných her, jako například „maják“. Tajně jsme otci sebrali z nářadí baterku, kterou mi bratr izolepou připevnil na hlavu, a já jsem měla za úkol otáčet se kolem vlastní osy. Hra se stala zábavnou zhruba po dvacátém otočení.
Takto jsme trávili zimní i jarní večery, během nichž jsme stále snili o dovolené u moře. V době, kdy se blížily letní prázdniny, jsme byli natolik nasyceni přítomností moře v našem bytě, že jsme nadšeně výskali, když nám rodiče oznamovali, že letos žádná dovolená nebude.
Vzhledem k tomu, že se mě děti začínají ptát, kdy pojedeme k moři, mám k vám dnes jednu otázku: „Nevíte, kde se dá ještě sehnat obrovská tapeta pláže?“
