Článek
Na chvíli se pozastavím nad způsobem uvedení této části zákona do praxe a taky nad vynutitelností „dětské“ povinnosti a případnými sankcemi.
V první řadě by bylo třeba provést reformu školství a do osnov státních i nestátních institucí, které nám vzdělávají děti, zařadit čtení tohoto zákona. Myslím, že by o tom děti měly být informované. Ve školách bych zařadila toto téma do obsahu hodin občanské nauky a ve školkách by tento paragraf paní vychovatelky mohly dětem předčítat před poledním spánkem.
Nevím, jakým způsobem si vynutit u dětí plnění této zákonné povinnosti. Na to se asi v pozměňovacím návrhu pozapomnělo. Každopádně si nejsem jistá, zda malé upozornění „bacha, drahoušku, porušuješ zákon“ bude účelné.
Se sankcemi je to o něco zajímavější. Je třeba rozlišit míru překročení zákona. Odmítne-li váš potomek vynést koš, utřít prach, sklidit ze stolu, možná postačí pokuta ve výši jednoměsíčního kapesného a nebude muset dojít ke správnímu řízení. Jsou to přece jen lehké delikty našich dětí, které se dají zvládnout bez právního zástupce.
O něco silnější kávou je nepořádek v pokoji, bitka se sourozencem či nesplněný domácí úkol spojený s poznámkou v žákajdě. Tady už bych trošku přitvrdila. Jako trest by bylo adekvátní odsoudit dítě k:
- podmínce s možností dvoutýdenního domácího vězení při jejím porušení
- škrábání brambor po dobu třiceti minut, natvrdo bez možnosti odvolání
- vysávání celého bytu po dobu jednoho měsíce s možností odvolání po uplynutí poloviny doby trestu (pouze za vzorné chování)
Nejhorší možnou variantou, v případě skutečně opodstatněné a prokázané neposlušnosti dětí je soudní proces. Kvůli prokazování neposlušnosti doporučuji instalovat po bytě kamerový systém, jehož záznam bude použit jako důkazní prostředek během soudního sporu. V případě, že soud vyhrajete a přesvědčíte přísedící o tom, že vaše dítě pět dní po sobě odmítalo jít spát po večerníčku, dočkáte se verdiktu. Nevím, jak si tento ortel představit. Budeme své děti zavírat za neposlušnost?
Jasně, že jsem to opět přehnala a nadnesla. Když opustím prostor svých bezmezných fantazií, troufám si říct, že jsme všichni schopni svým dětem předat základní důležité informace i bez podpory v českých zákonech, které již tak mají mezery v mnoha jiných sférách.
Nehledě na to, že já osobně bych se v těch žalobách utopila. Podle mého názoru by nás děti měly v prvé řadě respektovat, ale stejně tak bychom měli respektovat my je. Rodičovství přece není jednosměrnou jízdenkou.
