Článek
Rodila jsem dvakrát a ani v jednom případě jsem tam společnost neměla. A byla jsem za to ráda. Nevím, co je úžasného na tom, vyžadovat, aby se člověk, kterému na vás záleží, díval, jak trpíte. Podle mě nic, a proto jsem nevyžadovala, aby se můj manžel účastnil toho, jak si v porodním boxu číslo tři hraji na Muhammada Alího a zanechávám ve zdi pokoje obrys svých pěstních kloubů.
Připadá mi naprosto zvrácené, aby se muž díval na to, jak ženě po klystýru vybuchují střeva jako sopečný kráter, a aby ji u toho ještě konejšil, nedej bože přidržoval a koučoval. Není to roztomilé ani romantické, ani milé a ani oddané. Porod je dle mého názoru nejintimnější prožitek ženy – matky, který si stejně muž nedokáže ani představit, natož procítit. K čemu tam vlastně toho chlapa všechny ženský chtějí?
Já jsem nechtěla, aby mě tam rušil během kontrakcí svým omdléváním a debilními otázkami typu: „Jak moc to bolí?“ Stačila mi bohatě přítomnost porodních asistentek, které se děsně bavily tím, když jsem žádala buďto epidurál, nebo eutanázii, ne nutně v tomto pořadí.
Je to samozřejmě věc názoru. Každá jsme jiná, ale stejně nechápu, že se někteří muži nechají k účasti donutit. Žádný muž se nechce dobrovolně dívat na to, jak se z jeho oblíbených partií, kde si užívá volnočasových aktivit, stává malá Hirošima. Tak je k tomu nenuťte. Je to jako když trávíte strašně rádi čas ve své zimní zahradě, a jednoho krásného dne vám přes ni přejede buldozer.
A pokud se chlap vnutí dokonce k porodu sám z vlastní vůle, tak je buďto sadomasochista, nebo není psychicky v pořádku a měl by se nechat vyšetřit. Je pravdou, že někteří muži se můžou po tomto zážitku dokonce i psychicky zhroutit a nadále pak odmítat jakýkoli intimní kontakt se svou ženou. A to jsem si nevymyslela, tyto případy jsou skutečně známy.
Ostatně, když už říkám dnes pravdu, tak musím také podotknout, že zhruba tak jeden či dva dny po prvním porodu jsem byla skálopevně rozhodnutá, že už nikdy v životě nebudu souložit. Vzhledem k tomu, že mám děti dvě, je jasné, že ta skála zase tak pevná nebyla.
Já jsem tedy zastánce toho, aby muž zůstal za dveřmi. Když budu chtít, aby mě viděl trpět, podám mu lopatu a požádám ho, aby mě s ní velmi silně udeřil do levého kolena. A když se budu chtít ukazovat nahá s nohama do „V“ před objektivem, zajedu si do Amsterdamu a stoupnu si tam do výlohy.
A jak to vidíte vy?
