Umíte říkat „ne“? Tyto rady vám pomohou od výčitek

Říct „ne“ je vyšší level. Umíte to v dětství, kdy jste schopni negovat vše, co po vás rodiče chtějí, v pubertě to ještě docela obstojně zvládáte, ale pak se to začne lámat. V určitou chvíli vám nejde přes pusu, protože máte strach. Strach, že když odmítnete, budete sami odmítnuti. A nezáleží na tom, jestli jde o vztahy mezilidské nebo pracovní.

Pak chvíli trvá, než si uvědomíte, že je vám to pěkné krátké slůvko, které bývá často haněno pro svoji negativitu, vlastně prospěšné. „Když neumíme říkat NE, odpojujeme se sami od sebe, od toho, co nás baví a přináší nám energii. Přichází tak únava, vyčerpání a například syndrom vyhoření,“ varuje psychoterapeutka Šárka Vávrová ve své knize Deník koučky. Nejdůležitější člověk, kvůli kterému se to musíte naučit, jste v první řadě vy sami. Navíc existuje dost dobrých důvodů, proč si občas říct  „ne“.

V jakých situacích na absenci slova „ne“ narážíte nejčastěji?

Asi nejčastěji přikyvujete přátelům. Bojíte se, že by vaše odmítnutí vyvolalo nevoli a že by se s vámi kamarád nebo kamarádka přestali bavit. Věřte, že tím, že někomu řeknete „ne“, o jeho přízeň nepřijdete. Pokud po vás přítelkyně chce, abyste s ní šla na nějakou akci, a jen kvůli vašemu „Promiň, nemůžu“ by se s vámi přestala bavit, potom je asi zbytečné tímto kamarádstvím déle ztrácet čas. Ve výsledku by tento vztah uspokojoval jen jednu stranu. Druhá by byla nešťastná.

Jsou „superženy“ a „supermuži“, kteří si myslí, že i v zaměstnání zvládnou vše, ale pak se v duchu hroutí z toho, jak nic nestíhají. Jenže mají pocit, že pokud by další pracovní úkol odmítli, bylo by to považováno za jejich selhání. To je ale přece nesmysl. Každý má svoji kapacitu, kterou může naplnit. Vše nad její rámec člověku ubližuje.

Budete se cítit unaveni, práce vám půjde pomaleji, a ve výsledku může vaše produktivita skutečně klesat, což rozhodně nebude mít pozitivní vliv na vaši psychiku. Pokud o to máte zájem, může vás sem tam úkol navíc posunout dál, ale jakmile cítíte, že už povinnosti nezvládáte, je „ne“ na místě. A to nemluvíme o tom, že když vám práce přeroste přes hlavu, hrozí vám zhroucení, a to přece nechcete.

Možná úplně nejtěžší jsou odmítání v partnerství, kde člověk tomu druhému nechce ubližovat. „Je důležité umět si vyříkat, co chceme, a umět se i odmítat. Pomáhá to ke zdravému fungování vztahu,“ píše Šárka Vávrová.

Pokud budete tomu druhému často ustupovat, se vším nahlas souhlasit, ačkoli si budete vnitřně myslet něco jiného, může se klidně stát, že se ve vztahu brzy začnete dusit tím, že vlastně potlačujete sebe samotné a z partnerství se budete snažit dostat. Pak už vám „ne" k ničemu nebude.

Mít jasně rozděleno, kdy řeknete „ano“, a kdy „ne“, znamená také mít určené své životní priority. Musíte vědět, co je pro vás v životě důležité, a to postavit na samotný začátek. A teprve za tím vším vám zbude místo na ostatní. Cítíte, že je pro vás důležitější rodina než kariérní postup? Pak se nebojte odmítnout třeba povýšení, které by znamenalo více času stráveného v zaměstnání a méně doma. Je pro vás důležitější sport než vysedávání v kavárně? Pak jděte na předem naplánovaný trénink, a ne na kávu.

Samozřejmě žádný učený z nebe nespadl, a tak si můžete odmítnutí trénovat. Nejlépe na někom cizím. Ideální jsou třeba telefonní prodejci (omlouvám se všem, kteří teď budou odmítnuti), nabízející zlaté tele. Stejně tak klidně odmítněte vyplnit průzkumový formulář na ulici, pokud zrovna někam spěcháte a nemáte na to čas. Nenechte se rozhodit tím, že vás začnou přemlouvat. Je to jejich práce. A vaše svaté právo je zase odmítnout to, o co nemáte zájem. Až se budete cítit jisti v kramflecích v říkání ne cizím lidem, můžete přejít i k těm bližším.

Nezapomeňte, že vaše „ne“ by vám neměl mít nikdo za zlé, pokud byste se jinak zpronevěřili své přirozenosti a tomu, co skutečně chcete.

Umíte říkat „ne“?