Článek
Český jazyk slyšíte odmalička, učíte se ho ve škole a stejně leckomu stále dělá problémy. Nemá cenu se vymlouvat, že patří mezi nesnadné jazyky s mnoha výjimkami v pravidlech. I v době, kdy počítač opravuje chyby a telefon automaticky doplňuje slova, je dobré umět správně česky. Vždyť i sebelepší obsah může vážně hodně ztratit, má-li špatnou formu.
Bysme? Byste? Ach, ta slovesa
Podmiňovat si dnes můžete ledacos, ale nebuďte u toho za Neználka. Jediné správné tvary podmiňovacího způsobu totiž jsou já bych, ty bys, on by, my bychom, vy byste, oni by, podobně je to s kdyby a kdybychom. Takže žádné bysme a aby jste! To byste to vymňoukli.
Hodná tchyně není tematická výjimka
- Slovo výjimka je trochu výjimečné. Odvozuje se od slovesa vyjímat, takže by si člověk myslel, že to bude vyjímka, ale při odvozování se zpřeházely čárky, takže jediný správný tvar je opravdu výjimka. Podobný osud potkal i slovo vyšívat a těžko byste napsali vyšívka.
- Podobně na vážkách možná býváte u slova tchyně. Máte tendenci je napsat s dlouhým ypsilonem? Je tam ovšem krátký, protože jde o přechylovací příponu -yně, podobně jako ve slovech vědkyně nebo umělkyně.
- A ještě jeden oblíbený případ změny délky: ve slově téma se píše dlouhé é, ale přídavné jméno tematický už je s krátkým e. Vysvětlení zní možná trochu podivně, ale nejde o odvozeninu od slova téma, nýbrž tematika – a tam je krátké e. Podobně schematické je to se slovem schéma.
Někdy odesílatel neví, jak moc svým e-mailem plným chyb adresáta pobavilFoto: sakkmesterke, Shutterstock.com
Ten tip nám holt nevyšel
Dvojice slov, která znějí podobně, jsou vždycky záludné. Jaký je rozdíl mezi plod a plot se učí děti ve druhé třídě a není to nic složitého. Ale jiné dvojice se občas pletou i dospělým.
- Což takhle holt a hold? Když chcete někomu vzdát hold, tak byste ho holt měli znát. Nebo: To máte holt těžké, když chcete holdovat starému režimu. Pomohli jsme vám?
- To u dvojice tip a typ je to kapánek složitější a je třeba si pamatovat, že zatímco tipnout si můžete na správné číslo ve Sportce, jaký typ auta si vyberete, záleží na vás. Tip tedy odhaduje, typ rozlišuje mezi ostatními. Propříště nezaměňovat!
- A do třetice: je-li něco obyčejné, tedy normální, může být řeč o standardní kvalitě (vždy a ve všech podobách jedině s d). Naopak s t se píše pouze slovo standarta, tedy prapor.
Kvůli, nebo díky? Není to jedno!
Předložky kvůli a díky si nejsou nijak podobné a ani v jejich pravopise není nic divného. A přece bývají častým důvodem nechtěného pobavení. Stačí uvést příklad: Díky jeho úmrtí si beru černou kravatu. Hned slyšíte, že tam není něco v pořádku. Je třeba myslet na to, že předložka díky se spojuje pouze s kladným obsahem (děkování a vděk jsou ryze pozitivní), zatímco slovo kvůli můžete navázat i na záporný kontext.
Týká se to mně, mě nebo snad vás?
Může se zdát nepochopitelné, že se při skloňování zájmena já dělají chyby, když se používá tak často. Ale je to tak. Když si nevíte rady, můžete trvat na bezpečném mne (Nech mne být.). Ale sami tušíte, že je to strojené. Přitom si stačí zapamatovat, že ve 2. a 4. pádě jde o tvar mě (krátký), zato ve 3. a 6. pádě mně (dlouhý tvar). Pomůcka: můžete-li užít tvar mne, pak ho vždy lze nahradit krátkým tvarem mě.
Chybu občas udělá každý, ale jak se říká: všeho s mírouFoto: SP-Photo, Shutterstock.com
Ať počítám, jak počítám…
Jedním z nevyčerpatelných témat, tedy alespoň co se týče pravopisu, jsou číslovky. Zastavíme se u několika častých problémů:
- Řadové číslovky se píší vždy s tečkou za číslicí. Pokud si tedy můžete představit řadu, ve které počítáte první, druhý, patnáctý..., pak vždy s tečkou!
- Nepřidávejte k číslu koncovku. Není to třeba – a především je to špatně! Je-li něco nevhodné pro děti do 10 let, je chybné psát do 10ti let. Stejně tak je to 10leté dítě, ne 10ti leté.
- Mezera mezi znakem a číslem je důležitá. Chcete-li vyjádřit, že roztok je tříprocentní (přídavné jméno), pak pište bez mezery (tj. 3%), ovšem tři procenta vyžadují mezeru (3 %).
Pečicí papír vs. pekař pečící chleba
Možná si z hodin češtiny pamatujete, že existují přídavná jména účelová. Vyjadřují, k čemu je věc určená: hasicí přístroj slouží k hašení a lepicí pistole se používá k lepení. V těchto případech je vždy krátké i. Dlouhé í se píše v případě přídavných jmen dějových, mělo by tedy jít o nějakou aktuální akci, kdy někdo něco právě dělá či se s ním cosi děje: lidé hasící oheň, hořící keř. Takže teď víte, že balící papír a žehlící prkno jsou nesmysly.
Bizardní pernamentka
Nakonec jsme si nechali cizí slova, protože to je pověstná studnice drobných chyb. Takové přídavné jméno permanentní se rádo používá chybně jako pernamentní. Máte tendenci ve slově bizarní napsat uprostřed d? Rychle na to zapomeňte – nejde o kamaráda slova standardní. Původní předek je francouzské přídavné jméno bizarre. Chcete-li bryskně něco podotknout, pak nezapomeňte v psané formě na tvrdé y. Lahůdkou i pro znalce je sloveso protežovat, které se píše bez háčku nad e (z francouzského protéger).
