Článek
Je to již pěkná řádka let, kdy jsem byla se svojí třídou na lyžařském výcviku, ale strašně ráda na ten týden vzpomínám. Bylo to v prváku na učilišti, když nám oznámili, že pojedeme na lyžák. Byla jsem tehdy dost zděšená, protože jsem lyže viděla ,,z rychlíku", a proto jsem s hrůzou čekala, jak tohle všechno dopadne.
U nás v rodině jsme nikdy na tyhle sporty moc nebyli. První zádrhel nastal, když jsem si myslela, že budu od téhle aktivity osvobozena, protože nemám lyže a rodiče mi je nemohli koupit, protože na ně prostě nebyly peníze. A hlavně by to byla investice k ničemu - nejezdili jsme nikam na hory. Ale i tohle mělo učiliště vyřešeno. Lyže nám půjčili.
Byli jsme tenkrát v telecích letech - puberta s námi mlátila ode zdi ke zdi. Obdivuji dnes naše učitele, jak to s námi puberťáky mohli vydržet. A tak nastal den D a my jsme vyrazili na hory. Hned první den bylo rozdělení do skupin podle toho, jak kdo lyžuje.
Byly čtyři skupiny a já byla v té poslední, kdyby byla ještě pátá, tak bych tam byla sama. Na kopec jsem tedy vylezla, dolů už to bylo horší. Samozřejmě že jsem sebou dole pod kopečkem plácla, ale zvednout se v těch vysokých botách bylo nad moje síly. Učitel musel vždycky sjet a dole mě postavit zase na nohy.
A samozřejmě že se to neobešlo bez vtipných poznámek spolužáků. To byla taková potupa, o které se vám ani nezdá. Ale brzy je to přešlo a potom jsme se tomu zasmáli všichni. Nejkrásnější byly ale večery. Po večeři jsme chodili jezdit na pytlích, které jsme si naplnili slámou a vyřádili jsme se dosytosti. Jezdili s námi i učitelé a byla to velká legrace. Stavěli jsme sněhuláky, koulovali se a ten kluk, kterého jsem tolik zbožňovala a který se náramně bavil při mých sjezdech a pádech, se mě zastal a chránil mě při koulovačce.
No a byla z toho láska do konce našich studií. Ještě po jejich ukončení jsme si nějaký čas psali, pak se kvůli vzdálenosti naše cesty rozešly. Nyní se scházíme při našich pětiletých srazech a zůstali jsme dobrými kamarády. Jak jsem na začátku již řekla, je to už opravdu dávno - já sama už jsem babička, ale na lyžák vzpomínám opravdu ráda.
Od pondělka startuje nové Téma týdne! Podstoupila jste nějakou plastickou operaci? A jak na to reagovalo okolí? Jak se vám změnil život? Litujete snad zákroku, nebo jste naopak nadšená? Napište nám na info@prozeny.cz. Tři z vás vyhrají 500 korun. Dobrý základ na nějaký drobný zákrok ne?