Uchovejte řezané květiny dlouho čerstvé. Víte, jak na to?

Proč je některá kytice ve váze ozdobou i celý týden, jiná je už příští den povadlá? Základním předpokladem pro dlouhou životnost je druh květiny, respektive její genetická výbava. Z opravdu dlouho kvetoucích druhů si jistě vybavíte anturii, která dokáže těšit i tři týdny, naopak narciska uvadá ve váze už po čtyřech dnech. Ovšem i odolný druh může „v nesprávných rukou“ záhy odkvést. Chce se jim prostě věnovat.

Nachystat vázu, připravit vodu… Děláte to ale správně? Vše má totiž svá pravidla. Jsou sice jednoduchá, ale pro delší životnost klíčová. Než dáte kytku do vody, připravte si ostrý nožík a šikmým, dlouhým, hladkým řezem odřízněte přibližně tři centimetry stonku. Květina tak bude mít šanci přijmout co největší množství vody. Pro dokonalý řez ho proveďte pod tekoucí vodou. Ke stonku se nedostane vzduch, přesněji bakterie z něj. Ty by pak urychlily znečištění vody, což by se samozřejmě podepsalo na vitalitě květin. Ještě pamatujte na to, že pod úvazkem kytice nemají být žádné listy.

Váza či nádoba, do které se chytáte řezané květiny umístit, musí být naprosto čistá. Po každém použití si ji tak nachystejte pro to další – nečistoty dokonale odstraníte vypláchnutím octovou vodou, poté ji ještě důkladně vymyjte čistou vodou.

Další tipy, jak využijete ocet v domácnosti, najdete v článku Ocet jako pomocník při úklidu...

Do vázy nalejte vodu pokojové teploty a před vložením květin ji nechte chvíli odstát. Lepší je voda měkká, s nízkým obsahem chloridů a železa. Pokud vám z kohoutku teče voda tvrdá, její kvalitu zlepšíte delším odstátím, případně ji převařte a po vychladnutí ještě slijte, abyste ji zbavili usazenin po vaření.

Radost z řezaných květin si můžete prodloužit přidáním živin. Podle babské rady stačí dát do vody kostku cukru. Spolehlivější je ovšem speciální výživa, která je v malých pytlíčcích pro jednorázové použití k dostání v každém obchodě s květinami. Obsahuje všechny potřebné složky ve správném poměru a také baktericidní složku či látku omezující žloutnutí. Sáčky mají univerzální složení pro více druhů květin nebo jsou určeny speciálně pro určitý druh.

Voda je připravena, kytice také, tak ji můžete naaranžovat do vázy. Konce stonků by měly být ponořeny tři až pět centimetrů ve vodě. Při každé výměně vody stonky opět zkraťte, a to stejným způsobem, jako když jste kytici dostali. Stane se, že navzdory vaší péči chřadne před očima. Než si koupíte nebo dostanete další, květenu si můžete i vyrobit.

Nejspíše máte oblíbené místo v bytě, kam řezané květiny ve váze dáváte. Ovšem zamyslete se, jestli tam není průvan, nebo naopak nějaký zdroj tepla jako radiátor.

Květinám nesvědčí ani kouř z cigaret či blízkost ovoce. To totiž během zrání uvolňuje plyn zvaný etylén, který způsobuje vadnutí. Zvlášť citlivé jsou na něj hledíky, lilie a orchideje. Květinám se bude dařit na chladnějším místě bez přímého slunečního záření.

Některé druhy jsou více citlivé na přítomnost jiných. Například růže je nejraději sama. Samotné nechávejte i ty, jejichž stonky roní bílé „mléko“ či sliz jako například narcisy. Ostatní pak spolu s nimi v jedné váze rychleji odkvétají.

A ještě jedna dobrá rada. Když si kytici přinesete domů za mrazivého počasí, dejte ji do vody i s obalem. Po hodině přivykne pokojové teplotě a už ji můžete rozbalit. Déle pak vydrží v plné kráse.