Typické mužské věty, které vytočí každou ženu

Bývá to taková prvotní reakce, pár neuvážených slov, které ale dokážou i v té nejpohodovější domácnosti vytvořit totální dusno. Tyhle typické mužské věty prostě okamžitě naštvou snad každou ženu. Také je občas váš partner říká?

Je jedno, zda se ptáte na jeho důležitý projekt v práci nebo na to, proč musel s autem do servisu. Projevujete zájem o něco, co se ho týká, co mu třeba dělá starosti a chcete mu být oporou (je to mimochodem jedna ze známek fungujícího vztahu). Jakmile ale z jeho úst vyjde to obligátní „ále, to bys nepochopila“, otevírá se vám kudla v kapse.

A je jedno, že ve skrytu duše víte, že tím nechtěl naznačit, že jste hloupá, ale spíš vás nechtěl zatěžovat něčím, co si chce vyřešit sám. Tahle věta jednoduše naštve!

Není podstatné, zda máte se svojí maminkou úžasný vztah nebo spolu moc nevycházíte. Stejně tak nezáleží na tom, jak s tchyní vychází váš muž. Jakmile řekne tuhle větu, případně její obdoby typu „jsi čím dál víc jak tvoje matka“, přepadá vás zuřivost. Je totiž jasné, že nemluví o úžasném smyslu pro humor, který jste po ní podědila.

Nikdo nepopírá, že během měsíce ženskou psychiku hormony ovlivňují, že některé ženy opravdu trpí nepříjemným premenstruačním syndromem, a že když zrovna menstruujeme, nejsme z toho nadšené. Ale znevažovat tím pomalu jakoukoli naši nespokojenost či problém, to není fér.

Můžeme být podrážděné kvůli hormonům, ale nejsme v tu chvíli nesvéprávné. A když nás partner štve, rozhodně to není vina menstruace.

Tohle a jakékoli další věty, které vyznívají, jako kdyby váš společný potomek měl jen maminku: uklidni si to dítě, brečí ti dítě, uteklo ti dítě a podobně.

Za prvé mohl energii, kterou vyplýtval na to, aby vás na daný problém upozornil, využít na jeho vyřešení (třeba dítě mohl pochovat). A za druhé, a to hlavně, nikdy, ale opravdu nikdy pánové nestavte ženu do role pečovatelky a služky, které jste vy blahosklonně udělali dítě a umožnili jí splnit její biologickou povinnost. Máme 21. století, děti si pořizujeme dobrovolně (muži i ženy) a společně se o ně staráme a vychováváme je! Táta děti nehlídá, není to chůva, ale rodič! 

Tohle je typická věta, kterou říkají muži svým ženám, které jsou zrovna na mateřské. Pravda je ale taková, že pánové, kteří si zkusili třeba jen jeden den o malou ratolest pečovat, tohle nikdy neřeknou. A proto je také nejlepší odpovědí na tuhle otázku nechat dotyčnému odvážlivci, aby si to vyzkoušel.

Ale se vším všudy, bez předvařeného oběda a večeře, bez nachystaného oblečení pro miminko, bez uklizeného bytu, ale naopak s košem přetékajícím špinavým prádlem, dalším košem toho nevyžehleného a pro jistotu i s poloprázdnou lednicí, protože vyrazit s malým dítkem na nákup, to také stojí za to.

Něco vás rozčílilo a logicky máte potřebu to okamžitě probrat. Ne to nechat být, vychladnout, a vlastně ten problém zakopat pod postel.

Ano, nejspíš jste trochu rozčílená, ale právem, a po téhle větě (či její obdobě „hlavně nebuď hysterická“) budete ještě víc.

„Kde mám boty na fotbal, zase jsi mi je někam uklidila, co?“ „Tady jsem měl položený šroubovák, kam jsi ho uklidila?“ „Kam jsi mi dala klíče od auta, vždycky je mám tady?“

Boty jste uklidila do botníku, protože uprostřed obýváku vám překážely, šroubovák, poté, co si s ním vaše dítko málem vypíchlo oko, jste uložila do bedny na nářadí, a klíče od auta, co si zapomněl v džínách hozených do špinavého prádla, jste pověsila ke dveřím, ale místo díků se dočkáte jen brblání.

Vědí vůbec muži, jak moc s těmito větami riskují svůj život?!

Promiň. Proč tohle muži říkají tak málo?