Tyhle rozdíly mezi partnery neustojí žádná láska!

Nejrůznější návyky a zlozvyky, které vás na partnerovi (nebo jeho na vás) štvou, hádky o všechno možné, dokonce i nevěra. S tím vším lze něco dělat, to všechno spolu můžete za jistých podmínek překonat. Navíc se dají určité věci v průběhu vztahu společně natrénovat a obrousit hrany k spokojenosti obou.

S něčím ale nehnete, i kdybyste se postavili na hlavu. Jsou to totiž problémy, které plynou z vaší či partnerovy povahy, emočního nastavení, z toho, jak vidíte svět. A tohle je pět věcí, s nimiž skutečně neuděláte nic, a je asi nejlepší zkusit štěstí s někým jiným.

Všichni v sobě mají zakořeněné určité typy chování. Proto někdo na váš smutek automaticky reaguje tak, že vás obejme, projeví psychickou i fyzickou blízkost, a jiného to ani nenapadne. Tyhle návyky, způsoby sdílení, postoj k intimitě (fyzické i emoční) jsou dány výchovou, tím, co jste viděli a zažili v dětství, ale i geneticky. Obecně se dá říct, že existují tři typy lidí:

Je jedno, jaký kdo je typ, záleží spíš na tom, zda si najde partnera, který k němu po této stránce pasuje. „Nejhorší možná kombinace je úzkostlivý typ s typem odtažitým. Nemusíte být žádný expert na psychologii, abyste si dovedli představit, co tihle dva spolu asi budou prožívat,“ říká britská expertka na sex a vztahy Tracey Cox.

A ideální varianta? Samozřejmě dva lidé typu zlatý střed. „Ale mnohdy stačí, když alespoň jeden z páru je tímto zlatým středem, protože je šance, že to spolu vybalancují. I když jste třeba úzkostlivý typ, můžete od partnera okoukat lepší přístup,“ říká Tracey Cox.

Asi si říkáte, že je tu zase to ohrané klišé „základem spokojeného a zdravého vztahu je komunikace“. „Jenže byste se divili, kolik lidí ztroskotá na problémech, které by měly velmi snadné řešení, jen kdyby si o nich uměli promluvit,“ tvrdí Tracey Cox.

Opět platí, že má-li potíže s komunikací jen jeden z páru, dá se to nějak ustát. Ten slabší se může řadě věcí naučit, okoukat je, nechat se protějškem tak trochu vést. Jenže když jsou mimo oba, jsou v podstatě bez šance.

Děti vztah posilují, ale také oslabují. Obzvlášť první roky rodičovství jsou zátěžovou zkouškou, kterou zvládnete, jen když jste oba po potomcích toužili. Jsou vaším společným snem, cílem, za nímž ruku v ruce jdete a jste ochotni za to zaplatit jakoukoli cenu.

Jestliže ale jeden z vás o děti nestojí (a nerozejdete se kvůli tomu hned), bude pod tlakem a přinucený k něčemu, do čeho se mu nechce. A veškeré trable a starosti bude snášet mnohem hůř a nejspíš to nezvládnete.

Zapomeňte na první rok, tam je oboustranná touha a vášeň na extrémní výši, protože fungují hormony – za vším je zamilovanost. Později ale uvidíte věci jasněji.

Je asi nemožné najít někoho, kdo má naprosto identické libido jako vy, a běžné rozdílnosti se většinou dají celkem snadno vybalancovat. „Má-li jeden z vás opravdu vysokou sexuální potřebu a druhý téměř žádnou, bude to velmi těžká a dost možná předem prohraná bitva,“ říká Tracey Cox. Jeden se bude cítit neustále odmítán a druhý zase bude mít pocit, že je pod permanentním tlakem, nucen k něčemu, na co nemá chuť.

I nevěru lze ve vztahu překonat, ale jen za určitých podmínek. A jednou z nich je, že si záletník uvědomuje, že udělal chybu, lituje jí a především nemá v plánu ji opakovat. „Jenže někteří lidé na nevěře nevidí nic špatného, je to pro ně normální věc, běžná součást života. Proto se jí dopouštějí konstantně,“ popisuje Tracey Cox. Jestliže však žijí s někým, kdo ji odmítá a vnímá zálety jako zradu, nemohou spolu tihle dva být šťastní. Nikdy!

Máte s něčím takovým zkušenost?