Trend doby: Závislost na sportu je jako každá jiná!

Pavlína se po svém pravidelném desetikilometrovém běhu sotva dobelhala domů. Den předtím si při tenise vyvrkla kotník, ale nechtěla se svého běhu vzdát. „K doktorovi se mi nechtělo, určitě by mi zakázal sportovat,“ vypráví pětatřicetiletá Pavlína. Použila všechny masti, nohu otejpovala a další den s tím vyrazila na tři hodiny na kolo – tam jí noha nebolela...

Že si v tuhle chvíli klepete na čelo, protože „normální člověk" by nejenže nezvládl tolik pohybu, ale hlavně ve většině případů hledá výmluvy, jak se ze sportování ulít? Navíc, když vás ještě něco bolí... Jenže zhruba takhle vypadá závislost na cvičení.

Zatímco více než 60 procent populace se k pravidelným fyzickým aktivitám musí nutit, existuje i opačný extrém lidí: takových, již bez pohybu neumějí být. „Ale pozor, nemluvíme o těch, kteří si na pravidelný pohyb zvykli a stal se jejich životním stylem,“ uvádí psycholožka Karolína Švejnarová. „Ale o těch, kteří ho v nadměrné dávce provozují bez ohledu na stav svého těla či vůbec chuti se hýbat,“ doplňuje psycholožka.

Tito lidé sportem většinou kompenzují samotu, naplňují volný čas, skrývají za pravidelnou aktivitou nespokojenost se životem – přece jen když každý den cvičí, tak v té chvíli to není tolik vidět ani cítit...

Říkáte si, že tato závislost musí být ale přece zdraví prospěšná. Jenže není. Má totiž svá negativa jako kterákoli jiná závislost včetně abstinenčních příznaků. „Když některý den nesportuji, mám mizernou náladu, jsem protivná, podrážděná a rychle se vytáčím,“ popisuje Pavlína s tím, že pohyb pro ni představuje ventil.

Od svého zážitku s vyvrknutým kotníkem, který jí ve výsledku nakonec přinesl stejně tři týdny bez pohybu, svůj přístup ke sportu přehodnotila. „Jak jsem ležela a nemohla se hýbat, došlo mi, že svým každodenním a často i náročným sportem si vlastně ubližuju. Nejen tak, že mě často bolí třeba klouby, ale také tím, že jsem otrokem pohybu,“ líčí Pavlína.

Oslovila proto sportovního psychologa, aby jí pomohl se nutkavého pocitu denní dávky endorfinu zbavit. „Chtěla jsem, aby mi to nepřerůstalo přes hlavu,“ popisuje Pavlína. A její první kroky léčení? Pomalu dávky pohybu snižovat. Nejdříve intenzitou: místo kardio posilování vyrazila na procházku, místo 15kilometrového běhu si šla zaplavat. Později i pravidelností: místo pohybu 7 dní v týdnu na 4 až 5.

„Nerad bych, aby se tohoto chytli všichni lenoši s tím, že sport není zdravý a že je lepší nic nedělat,“ říká MUDr. Jan Hlusička. „Omyl. Pohyb je skvělý a prospěšný, ale i při něm je potřeba znát meze,“ dodává s tím, že to, jak častokrát jej provozovat, záleží i na druhu tělesných aktivit.

„Například běhat pětkrát týdně 15 kilometrů je pro běžného člověka nezdravé, protože to příliš zatěžuje klouby i šlachy. Ale pokud si půjdete zaběhat 3x týdně a k tomu třeba jednou vyrazíte na kolo, zaplavat si nebo zaposilovat, neublíží vám to,“ doplňuje lékař s tím, že i vhodnou kombinaci zdravých aktivit je třeba kompenzovat relaxací. A hlavně, pokud si právě nyní říkáte, že mezi sportovně zavislé patříte, zkuste odhalit příčinu dřív, než vám tělo vypoví pod přílišnou námahou službu. Třeba i s odborníkem.

Jak bylo řečeno, většinu z vás asi trápí opačný problém – nedostatek pohybu! Jak si poradit, když celý den sedíte v kanceláři? Zkuste cviky na posílení těla, které vám na videu ukáže Denisa v další epizodě pořadu Cviky pro kancelářské krysy televize Stream.cz!

Znáte někoho, kdo vydatně sportuje každý den? A proč to dělá?