Trápí vás hrůza z výtahu? Klaustrofobie se dá překonat

Klaustrofobie, tedy strach z uzavřených prostor, patří mezi fobie, což je chorobný strach z určité věci či situace. Pocity zažívané při atace jsou nepříjemné a mohou být silně omezující. Jak se pozná, že jde právě o tento problém?

Potíže jsou rozmanité a mají různou intenzitu: mohou se hlásit jen mírnou nervozitou, nebo i jako panický záchvat. Patří mezi ně dušnost, zrychlený tep, pocení, chvění, nevolnost, závratě, sucho v ústech, návaly horka, bolest na hrudi, zmatek nebo dezorientace, bolest hlavy, nutkání na stolici, strach z ublížení, nemoci i ze smrti. Záchvat klaustrofobie může trvat 5 až 30 minut. Některé symptomy se mohou překrývat s infarktem. Nejste-li si jisti a zažíváte podobné pocity poprvé, vyhledejte pro jistotu lékařskou pomoc.

Příznaky závisejí na tom, jak těžkou klaustrofobií trpíte: někdo se s nimi potýká na všech stísněných místech, jiní si problému všimnou pouze v určitých, velmi stísněných prostorách, třeba při vyšetření magnetickou rezonancí, které probíhá uvnitř přístroje s tunelovitým vnitřkem.

„K psychoterapeutovi člověka obvykle dovede až stav, který mu přináší citelná omezení v běžném životě, například nemůže jezdit výtahem a přitom pracuje či bydlí ve vyšším patře budovy,“ říká psycholožka Alexandra Hrouzková, členka České asociace pro psychoterapii (ČAP).

Proč je někdo úzkostný? Na vině mohou být geny: pokud klaustrofobií trpí jeden z rodičů, existuje vysoká pravděpodobnost, že ji budete mít také. Další možnost je, že na vás rodič svou úzkost nevědomky přenese a vy ji pak možná – pokud se nebudete léčit – stejně nevědomky přenesete na své děti.

Spouštěčem se může stát i traumatická událost (šikana, zneužívání, uvíznutí na těsném místě, jako je výtah) nebo existence další úzkostné poruchy. Záchvat může vyvolat v podstatě jakýkoliv omezený prostor – od výtahu a letadla přes vlaky, metra, tunely, otočné dveře, myčky aut až po sprchový kout, šatnu či vozidlo s automatickými zámky. Vadit může i pouhá přítomnost v místnosti se zavřenými okny, sádra nebo extrémně těsné oblečení.

Důležité je vědět, že klaustrofobii lze překonat. „Úzkost, kterou lidé pociťují v souvislosti s uzavřeným prostorem, patří mezi úzkosti s obsahem. Člověk tedy může předpokládat, za jakých situací, v jakém prostředí nebo za jakých okolností se dostaví,“ říká psychoterapeutka  Jana Hostovská z ČAP. A díky tomu mohou klienti s terapeutem dobře pracovat na zmírnění, nebo dokonce vymizení problémů.

V případě velmi mírné formy možná zjistíte, že k vyřešení problému postačí, když se budete vyhýbat uzavřeným prostorům. Pokud vás strach ze stísněných míst omezuje v běžném životě, poraďte se s psychoterapeutem nebo psychologem. U klaustrofobie se užívá několik typů léčby, patří mezi ně expoziční terapie (postupně vás dostane do situací, které vás děsí, a naučí vás strach překonat) nebo kognitivně behaviorální (mluvíte o tom, co vám nahání strach, a učíte se s tím pracovat).

Funguje i hypnoterapie. „U klientů s úzkostí často pracuji s hypnózou, kdy je velkým pomocníkem jejich nevědomí,“ říká psychoterapeutka Jana Hostovská. Hypnóza pomůže odhalit nevědomé zážitky, spouštěče, které v sobě máte zakořeněné a ani o tom nevíte, může se jednat i o „dědictví“ po rodičích.

Pokud psychoterapie nestačí, může ji lékař podpořit předepsáním léků potlačujících úzkost, případně antidepresiv. Délka léčby závisí na tíži poruchy, nezřídka se stává, že je nutné na sezení docházet dlouhodobě, potíže se totiž po nějaké době rády vracejí. Při snahách o překonání fobie je klíčová podpora rodiny a přátel: blízké osoby se s vámi po dohodě s odborníkem mohou účastnit i terapeutických sezení.

Víte, že fobie mohou být jen vzpomínky zděděné po předcích?