Článek
Přišla jsem za ním do České televize první den natáčení jeho dalšího filmu. I když dorazil přímo z „placu“, nepůsobil vůbec unaveně, byl jen trochu vyhládlý.
Co to bude, až to bude? Co právě točíte?
Je to pohádka. Konečně se mi splnil sen. Hraju totiž prince, ale ne takovýho toho klaďase, ale toho drzýho, zápornýho. Víc nebudu raději prozrazovat.
Co si myslíte o současných pohádkách?
Současné české pohádky téměř neznám. Poslední, která se mi líbila, byla S čerty nejsou žerty. Jinak si myslím, že jsou standardně dobré nebo horší. Co si budeme namlouvat, ony ty pohádky v dřívějších letech nasadily opravdu vysokou laťku. Jsou to vlastně krásné, moudré filmy.
Jaké role se vám hrají nejlépe?
Nevím, jak to mají jiní herci, ale pro mě čím je role zápornější, komplikovanější, tím se mi hraje líp. Nejhůř se mi hrají průměrní, nudní hrdinové. Ale když už mluvíme o těch pohádkách, ještě bych si rád zahrál krále.
Je pro vás lepší stát na pódiu za sebe, nebo hrát podle přesně daného scénáře?
Vyhovuje mi, když do toho můžu vrtat. Vyzkoušel jsem si například roli ve verších a nejen já, i moje žena usoudila, že to není zrovna moje parketa. Na shakespearovských slavnostech by to se mnou rozhodně nevyhráli! (smích)
Ve filmu Ulovit miliardáře jste jako vlivný podnikatel vydán napospas neuvěřitelnému mediálnímu tlaku, zažil jste něco podobného někdy i v reálném životě?
Osobně jsem nic takového nezažil, ale znám spoustu lidí, kteří to poznali na vlastní kůži. Film jen dokazuje, jakou mají média obrovskou moc. Lidé tak mohou nahlédnout do zákulisí, jak se tyhle falešné nebo polofalešné kauzy připravují.
Proč jste si vybral právě film pana Vorla?
Já si ho nevybral. On si vybral mě. (smích) Zkoušel si mě na víc rolí. Navíc jsem s ním jako režisérem měl dobrou zkušenost z filmu Gympl a tenhle mediální svět mě zajímal. Díky přípravám na roli miliardáře jsem zjistil opravdové skutečnosti ze zákulisí podnikání a politiky za posledních patnáct let. Věřte, že to není nic veselého.
Matonoha hraje v novém filmu miliardářeFoto: VorelFilm
Dostal jste se někdy v životě do situace, kdy jste se cítil úplně bezmocný?
Ano. Půl hodiny po operaci plic. Bylo to před dvaceti lety. Tehdy jsem úplně přehodnotil svůj dosavadní život.
Zkusil jste si moderování, hraní na jevišti, hraní ve filmu a seriálu, uvažoval jste do budoucna o něčem dalším jako dabing, režie apod.?
Teď jsem se zrovna stal producentem divadelní inscenace. Představení se jmenuje Kabelky. Hru napsal a režíruje Jirka Pokorný. Od září se bude pravidelně uvádět v Divadle v Řeznické. A od příštího roku chystáme spoustu zájezdů po celé republice. Nacházím se v zajímavém okamžiku své kariéry. Budu mít totiž v jednom týdnu dvě premiéry, filmovou jako herec a divadelní jako herec a producent.
Proč jste vlastně chtěl být právníkem?
Bylo to asi z morálního hlediska. Připadalo mi to jako dobrej obor. Peníze v tom rozhodně nehrály roli. V devětaosmdesátém na tom byli všichni blbě. Jedno vím ale jistě. V životě jsem nebyl tak rád, že nejsem právník a dělám tuhle práci, jako po natočení filmu Ulovit miliardáře.
Málo se hovoří o vašem vztahu k hudbě. Píšete texty písní jen do šuplíku, nebo počítáte s tím, že je v budoucnu využijete?
Mám nějaké demonahrávky. Dělám na tom a rád bych, aby to příští rok vyšlo. Pokud se tedy nenaskytne něco důležitějšího. Ale mám radost, že ústřední písní filmu je jeden z mých kousků.
V rozhovorech jste prozradil, že se snažíte příliš nezakořenit v Praze. Uvažoval jste někdy o tom, že se vrátíte zpátky do Brna?
Je to možný. Já ale nepřemýšlím tak moc dopředu, jen v horizontu několika let. Vím, že v Praze nebudu do konce života. Nedá se tu totiž dlouho být. Často potřebuju z tohohle města vypadnout. Zkrátka nemám DNA velkoměstského člověka. Ten život tady mě vyčerpává, a proto musím zmizet, abych tu mohl zase dál fungovat.
Máte vůbec čas na svou rodinu a přátele?
Ano. Čas mám. Moje práce se pohybuje ve vlnách. Vždycky například tři měsíce usilovně pracuju a pak mám nějakou dobu volno. Tehdy se snažím být s rodinou a odpočívat. Tyhle prázdniny jsem si zrovna naordinoval volno.
A co jste dělal?
Snažil jsem se nedělat nic! (smích) Na podzim mě totiž čeká zase zápřah.
Lidé poznávají herce díky roli v ComebackuFoto: comeback.nova.cz
Jak jste se vlastně seznámil se svou ženou? Byla to láska na první pohled?
Seznámili jsme se na natáčení. Velmi na mě zapůsobila, a tak jsem ji začal jednoduše balit.
Co ona na to?
No ona se nechala. (smích)
Kdo má v rodině rozhodující slovo?
Bohužel všichni!
Proč bohužel?
No kdybych ho měl já, bylo by všechno snazší! (smích)
Jste lepší otec, nebo manžel?
Na to by měla odpovědět spíš rodina.
Byl jste u porodu synka Štěpána?
Ano.
A? Jaký máte názor na tatínky u porodu?
Myslím, že nejen podle své vlastní zkušenosti, ale i z doslechu od přátel je to naprosto přirozená věc. Podle mě by to mělo být povinné!
Je nějaká otázka, na kterou byste si přál odpovědět a ještě nikdo vám ji nepoložil?
Těch je! (smích)
Tak řekněte alespoň jednu!
To nejde. To je, jako byste po mně chtěla, abych vám řekl, jaký je můj nejoblíbenější vtip. Je jich snad padesát. Těžko říct, který je nejlepší.
