Tomáš Břínek alias TMBK: Smysl pro humor je pracovní nástroj

Když s ním mluvíte, působí skoro až plaše. Rozhodně to není žádný prvoplánový vtipálek, koneckonců i on sám o sobě říká, že je spíš introvert. Odpovídá velmi stručně, jako by šetřil slovy. A na stejném principu fungují i jeho vtipy. Nebojí se žádného tématu, utahuje si z kohokoli a kdykoli, černý humor mu rozhodně není cizí, ale k výstižnému fórku mu stačí obrázek a pár slov.

I proto ho na sociálních sítích, kde své humorné koláže a vtipy pravidelně zveřejňuje, sleduje přes půl milionu lidí. Jeho práce koluje všude možně, lidé si vtipné obrázky posílají a sdílejí a nad něčím z dílny TMBK jste se pravděpodobně zasmáli už i vy, i když o tom možná nemáte ani potuchy. Tomáš Břínek (39) je naším dalším mužem měsíce, protože i on zachraňuje – humor a dobrou náladu.

Kreslené vtípky jste prý dělal už na základní škole a už tehdy bývaly odvážné. Vybavíte si nějaký konkrétní? Z čeho jste si na škole utahoval?

Je to už hrozně dávno, takže na konkrétní témata si moc nepamatuju. Ale myslím, že to byla většinou reakce na nějaké dění ve třídě a hodně jsem parodoval reklamy.

Byl z toho někdy průšvih?

Pár poznámek padlo a nějaké napomenutí třídního učitele nebo tak něco taky.

Co na to rodiče?

Oni to úplně nevěděli. Respektive věděli, že kreslím nějaké komiksy, ale to bylo všechno.

Vystudoval jste fotografii, ale nakonec jste skončil u grafiky a u satirických koláží. Zkuste si vzpomenout na to poprvé – jaká byla vaše úplně první satirická koláž či grafika, kterou jste někde zveřejnil?

Úplně mi tahle otázka připomněla časopis Bravo a rubriku Tenkrát poprvé, když už jsme v té minulosti. Ale zpátky k otázce. Na úplně první grafiku si nevzpomínám, ale jedna z prvních, která se dostala mezi lidi, byla kapela Orlík, která držela tašky Billa, a u toho bylo napsáno Billa liga.

Pod zkratkou TMBK pracujete asi pět let. Když se vás ptali na její význam, říkal jste, že až po jejím vzniku jste zjistil, že je to v prvé řadě tchajwanský magazín o kolech. Pak jste také řekl, že pravý význam nechcete prozrazovat, ale že každému, kdo nemá vysmažený mozek, to dojde. Tak schválně – vzniklo to spojením písmen, která obsahuje vaše jméno, nebo mám vysmažený mozek?

Je to náhodné seskupení písmen, takže máte vysmažený mozek. Ne, teď vážně. Máte pravdu, jsou to písmena z mého jména a příjmení. Když jsem to vymýšlel, tak jsem to ale spíš řešil z grafické stránky, aby to logo vypadalo hezky.

Obecně se o vás ví, že vám žádné téma není cizí, že si utahujete ze všeho a ze všech. Na svých stránkách máte jakýsi podtitulek „Humor je jako Sovětský svaz, nemá hranice“. Vážně nemá? Vážně není nic, z čeho si ani vy legraci neděláte? Co už by bylo moc?

Jsem taky jen člověk a táta, takže u nějakých témat trochu uberu, pokud je to hodně citlivé. Ale převážně se snažím toho motta držet. Spíš přemýšlím, jestli to proteče přes síto sociálních sítí a nebude mi to smazáno.

Kde tedy ubíráte, co je pro vás hodně citlivé?

Konkrétní případ mě teď nenapadá, ale asi například z tragédie, která se týká dětí a podobně, si dělat legraci rozhodně nebudu.

Specializujete se na politickou satiru, často v nich figuruje Miloš Zeman, Jiří Ovčáček, Andrej Babiš a další čeští politici. Kdo se ale takříkajíc dělá nejlíp, kdo je nevyčerpatelná studnice vtípků? Kdo je váš „favorit“?

Nejlíp se mi dělá někdo úplně nový, ale bohužel tady to furt táhnou Miloš Zeman a Andrej Babiš. A úplně nejradši mám, když si mohu odpočinout od politiky a stane se něco rezonujícího třeba v showbyznysu nebo prostě mimo politiku.

Co třeba?

Například teď ze světa sportu, gól Patrika Schicka a bizarní zákrok brankáře, který skončil zamotaný v síti. Nebo reakce Cristiana Ronalda na product placement od Coca-Coly.

A co cizí politici? Kdo vás nejvíc baví v zahraničí?

Tak Trump byl docela dobrej „kůň“, ale nejlíp funguje asi Meghan a Harry.

Meghan a Harry? V jakém smyslu?

Já si dělám legraci ze situací, které vytvářejí. Ať je to jejich nutkání jít do jedné z nejsledovanějších show v USA a házet tam špínu na královskou rodinu, nebo ať je to například jméno jejich nedávno narozeného dítěte. Oni lidi samozřejmě baví. Princ, kterého americká herečka odtáhne od královské rodiny, to už je samo o sobě dobré téma.

Je nějaký fórek, koláž, vtip, za který jste schytal opravdu hodně hejtů? Něco, kde byla kritika výrazně větší než jindy, až vás to udivilo?

Naposled to bylo za grafiku na Petra Kellnera a dost mě překvapilo, jak ho tu lidé vnímali. Nehledě na to, že ta grafika byla vlastně docela milá.

Co se na tom lidem nelíbilo?

Vadilo jim to tak obecně, že jsem si vůbec dovolil něco udělat. Netvrdím, že byl pan Kellner špatný člověk, budiž mu země lehká, ale spousty lidí ho glorifikují jen proto, že byl nejbohatším Čechem, a nic jiného je nezajímá.

A bál jste se někdy? Ve smyslu, že jste třeba něco vytvořil, chystal se to zveřejnit a říkal si v duchu „to schytám, to bude hrozná smršť kritiky“?

Nad tímhle člověk přemýšlet nesmí, pokud dělá to, co dělám já.

Často říkáte, že vám jsou hejty a kritika úplně ukradené. Vážně? Umíte se nad to povznést, nedotýká se vás to? Lidé umějí být dost ostří, obzvlášť na sociálních sítích a v bezpečí anonymity.

Jsou mi úplně ukradené takové ty nekonstruktivní kritiky a výkřiky. Pokud mi někdo napíše něco, co má hlavu a patu, tak se o tom někdy snažím navázat nějaký dialog. Bohužel většinou to jsou ale takoví ti blbečci, co chrlí jen nadávky a nejsou dialogu schopni.

Četla jsem, že ačkoli to z vaší práce tak nevypadá, jste introvert. Děláte tedy vtípky od počítače, ale králem večírků a vypravěčem vtípků nejste?

Mám to tak nějak zvláštně namíchané, takže králem večírků a vypravěčem jsem samozřejmě také.

A introverze se tedy projevuje jak?

Tak král večírků je trochu nadnesené, ale rád se bavím a rád jsem mezi lidmi, ale pak mám dny, kdy jsem naopak raději úplně sám a vyhýbám se jakékoliv pozornosti.

Nabízí se otázka, kde berete inspiraci. Nicméně minimálně poslední rok, to je pandemie koronaviru, chaos ve vládních nařízeních, zmatek všude možně. To asi nebyla moc dřina, že?

Přiznám se, že to bylo docela „dobré“ téma, i když bych byl samozřejmě nejradši, kdyby tady ten vir vůbec nebyl. Celá ta pandemie zamotala všem dost životy – včetně mě.

Jak ho změnila přímo vám?

Já jsem se do toho všeho ještě rozváděl a řešil péči o dítě, které bylo v dlouhodobé preventivní karanténě. Všechno bylo složitější. Nehledě na to, můj otec podniká v gastronomii, takže jsem měl z první ruky, jak vám může pandemie v tomto směru zamotat podnikání.

Když pominu současnou situaci, byla ještě někdy nějaká doba, kdy jste měl takzvaně žně? Kdy se děly takové absurdnosti, že jste pomalu chrlil jeden vtip za druhým a ani vás to nestálo moc práce?

Žiju v České republice, takže o takové situace není nouze. Stačí, když Andrej Babiš někde plácne „sorry jako“ nebo aby Miloš Zeman měl nějaký veřejný projev, a je práce dost.

Z vaší práce to vypadá, jako byste měl ze všeho jenom legraci. Ale neštve vás někdy, co se tady i ve světě děje?

Tak samozřejmě mě to rozčiluje, protože mnohdy je to až absurdní, ale držím si trochu odstup.

Jak na vaši práci reagují ti, z nichž si utahujete? Konfrontoval vás třeba někdo?

Většinou kladně. Ono je to asi i víc strategické než se rozčilovat.

Češi jsou legendární svým smyslem pro humor, což vám možná situaci usnadňuje. Co ve světě? Je třeba nějaká země, kde si myslíte, že by váš smysl pro humor moc neocenili?

Například ve Francii by to bylo asi o trochu těžší. Oni si ze sebe moc neumí dělat legraci a převažuje tam přehnané vlastenectví.

Živí vás humor a smích. Co pro vás tyhle dvě věci znamenají? V čem vnímáte jejich důležitost?

Humor miluju a je to na mé práci doufám poznat. Mimoto hraje velkou roli i v mém soukromém životě.

Jak to myslíte?

Například při výběru partnera, nemohl bych být s někým, kdo nemá alespoň trochu debilní smysl pro humor jako já.

Nejste už někdy z té „výroby humoru“ unavený? Denně sedět, sledovat dění na scéně, číst zprávy... Nepřejde vás někdy legrace?

Tak stává se mi, že jsem bez nálady, nic mě nebaví a nemám do ničeho chuť. Naštěstí to ale nebývá dlouhodobé a brzy jsem zase ve formě.

Čím proti tomu bojujete?

Odpočinek a digitální ticho.

Ilustroval jste knihu, uspořádal tak trochu kontroverzní výstavu, na sociálních sítích vás sleduje ohromné množství lidí. Máte plány do budoucna? Nějaký sen?

Sen? Ten úplně nemám, ale spousty projektů, na které se těším. Například další výstava, kniha anebo třeba jeden pracovní projekt, který zatím nechám utajen.

Loni jsme vám v sérii rozhovorů představovali muže, kteří vynikají v oborech, které souvisejí s ženským světem. Muže, kteří život žen činí lepší, příjemnější, hezčí. Byli to naši Muži měsíce. I letos přinášíme rozhovory, tentokrát s muži, kteří jsou pro nás výjimeční tím, že pomáhají a zachraňují. Životy, přírodu, kulturu... Vše, na co si vzpomenete. 

Smích a humor jsou k nezaplacení, bez nich by život za moc nestál. Jenže ne každý je naprogramovaný k veselosti. Jsou i lidé, kteří si libují spíš v negativitě.  Věčně otrávený partner? Jeho špatná nálada ničí jeho i vás!