Tohle rodiče malých dětí nepotěší: Prarodiče by měli hlídat jen jednou týdně

„Až půjdu za dva roky do důchodu, budu dceři hlídat děti, aby se mohla vrátit do práce.“ Ještě před dejme tomu třiceti lety běžná úvaha, s níž se v mnoha rodinách počítalo jako s automatickou věcí. Ale doba se změnila a jiné představy o životě mají jak rodiče dětí, tak jejich babičky.

„Je mi pětapadesát, mému synovi třicet a má dvě děti, kterým se ale nemůžu několikrát týdně věnovat. Už proto, že sama chodím do práce,“ říká Pražanka Helena Vacková. I na víkendy si děti bere jen výjimečně, protože chce místo toho jet třeba s partou přítelkyň někam pryč. „Nebo prostě odpočívat doma,“ dodává. Syn už se jí ale několikrát ptal, zda by jim nemohla hlídat častěji, protože na rozdíl od jiných prarodičů bydlí blízko a placená chůva je drahá. Helena nechce slevit, ale naléhání je jí nepříjemné. Občas si kvůli tomu připadá jako sobec, ale na rozdíl od dřívějších dob i ona sdílí názor, a to, že má právo se svým životem naložit podle svého.

Co dělá se ženami odchod do důchodu, na co byste se měly připravit?

A to je zcela v pořádku. Babiččina péče není nic, co by si mohli rodiče malých dětí nárokovat. „Neměli by být dotčení, pokud prarodiče nechtějí nebo nemohou hlídat. Není to jejich povinnost. Oni už vychovali vás nebo vašeho partnera či partnerku. Možná si už odvykli a tu velkou zodpovědnost nechtějí přijmout, to je jejich právo,“ uvedla psychoterapeutka Markéta Antošová pro web Psychologie.

Podle ní může hrát roli i fakt, že sami cítí, jak jim ubývá sil. Vědí, že by na děti nestačili. Anebo naopak, prarodiče jsou poměrně mladí, chodí do práce a vedou aktivní život.

Podle psychologa Václava Mertina zase vede časté hlídání k vícero konfliktům v rodině, a to kvůli velké změně životního stylu, který je dnes úplně jiný než v minulých generacích. „Situaci často komplikuje fakt, že někteří prarodiče příliš zasahují do kompetence rodičů s odkazem na svoje zkušenosti,“ dodává.

Kam se ztratily babičky?

Občasný kontakt s vnoučaty může prarodičům prospět, ale nic se nemá přehánět, jak dokládá například studie zveřejněná v odborném časopise Menopause. Australští odborníci sledovali necelé dvě stovky babiček starajících se s různou intenzitou o vnoučata. Zaměřili se především na jejich mentální kondici – nejlépe na tom podle jejich zjištění byly ženy (většina byla po menopauze), které se vnoučatům věnovaly jeden den v týdnu. Avšak pokud je měly na starosti pět nebo dokonce více dní v týdnu, šla jejich mentální kapacita rychle dolů. Škodilo to například jejich paměti a rychlosti reakcí na podněty.

Bez babičky o hladu. Příběhy samoživitelek

Bohužel se ani nedá říct, že kdo hlídá vnoučata, díky tomu omládne. Studie publikovaná letos v odborném časopise The Journals of Gerontology se jako vůbec první zaměřila na porovnání toho, jak se prarodiče cítili před hlídáním vnoučat a později, s nějakým časovým odstupem.

Vědci v ní vyvrátili výsledky několika předchozích studií, které tvrdily, že hlídání nejmladší generace má na člověka omlazující efekt a že se cítí na méně, než kolik je jeho skutečný věk. Podle Valerie Bordone, spoluautorky studie, je to spíše naopak. V lepší kondici a mladší se cítili lidé, kteří se věnovali víc svým koníčkům než vnoučatům. A těm, kteří se o ně starali na plný úvazek, ubývalo rychle sil a cítili se dlouhodobě vyčerpaní.

Typologie českých babiček. Jaká je ta vaše?