Tohle jste jako malí nesnášeli? Tak proč to děláte svým dětem?

Co bylo ve škole? Kam jdeš? Nehrb se! Tyhle a desítky dalších vět vypustí z úst nejedna maminka. Ty s malým dítětem se nevyhnou zákazu sladkého, když dítko nedojí oběd, počítání do tří, když neposlechne napoprvé či napodruhé, a nejedné možná při pohledu na zapatlanou pusu ratolesti vystřelí ruka a obličej otře nasliněným kapesníkem.

Proč to děláte a jak přestat? Poradíme!

„Mně vadily maličkosti, jako třeba matčiny hlášky ,nedělej druhou bradu', ,kde máš přezůvky?'..." svěřuje se Klára a pokračuje. „Tohle ale nebylo tak nepříjemné, jako to, jak na mě reagoval táta, když jsem přinesla špatnou známku. Věta ,nezajímá mě, jak to měli ostatní, ale jen ty' mi zní v uších dodnes. Co je ale nejhorší? Zrovna včera jsem tu samou větu použila na moji dceru já."

A co opakuje po svých rodičích maminka Jana? „Mám dospívající dceru, která bohužel stejně jako já v tomto věku nemá ráda pořádek. A již moje matka používala metodu, kterou bych nazvala dvakrát a dost. Po druhém upozornění v době mé nepřítomnosti vlítla do mého pokoje a vysypala mi všechny šuplíky na zem," popisuje Jana. Přestože jsem to nenáviděla, dělám dceři totéž."

Proč rodiče dělají svým dětem to, co sami v dětství bytostně nesnášeli? „Jsou to vzorce, které na sebe navazujete, a je velmi obtížné proti nim bojovat. Navíc tím, jak dítě dospěje, vidí tyto situace jinak a zapomene na emoce, které prožívalo, když mu to bylo nepříjemné,“ poznamenává speciální pedagožka benešovské zemědělské školy Jitka Wagnerová.

Do své nové rodiny si ale některé „děti" nesou z té staré i opravdové problémy. A tak, i když dcera nemohla vystát chování dominantního otce k mírné mámě, není výjimkou, že se nakonec její život bude odehrávat podobně.

„Opakování modelu ve vztazích bývá nevědomou záležitostí a člověk se mnohdy sám diví, když se mu situace, které u svých rodičů odsuzoval, objevují v jeho vlastním vztahu,“ popisuje psycholožka Kateřina Figallová z ambulance Psychoterapie Anděl.

Neznamená to ale, že člověk musí svůj život prožít úplně stejně jako rodiče. „Můj otec sice nikdy mámu neuhodil, ale neustále ji ponižoval a komandoval kvůli každé maličkosti. Nesnášela jsem to, máma kolikrát brečela, ale nebránila se. Já mám manžela klidného, mírného, vypění tak dvakrát do roka,“ popisuje třiatřicetiletá Zuzana. „Opakovaně jsem se setkala s příběhy, kdy dospělý potomek z rodiny s velice neuspokojivými vztahy má vlastní rodinu, která dobře funguje,“ potvrzuje Kateřina Figallová.

Našli jste se v některých situacích? Trápí vás, že opakujete chyby svých rodičů? Vždyť vše se dá říct partnerovi nebo dětem úplně jinak. Nevíte, jak na to? Nebojte se navštívit odborníka, pomůže vám najít správná slova.