Tohle jsou finty násilníků, kteří chtějí dětem ublížit!

Malé děti máte stále pod dohledem, ovšem jakmile začnou chodit do školy, už se od vás vzdalují. Jsou stále samostatnější, chodí si pohrát s kamarády, v klidu nakoupí pár věcí k snědku… Jenže mohou nastat okamžiky, s nimiž si nebudou schopné poradit. Buďte o krok napřed a proberte s nimi možné problémy dříve, než nastanou.

Odmalička děti učíte, že se silnice přechází po přechodu a že je třeba se rozhlédnout. Přechody víceproudých komunikací jsou ovšem matoucí i pro dospělé, natožpak pro malé chodce. „Děti většinou nepředvídají, že když jim řidiči v jednom pruhu zastaví, ten ve druhém to udělat nemusí. Měly by přecházet až ve chvíli, kdy mají jistotu, že všechna přijíždějící auta zastavila. Naučte je, že je důležitý oční kontakt s řidičem, aby měly jistotu, že o nich ví a zastavuje. Do vozovky ať vstupují, až když auto skutečně stojí,“ upozorňuje tisková mluvčí Technické správy komunikací Barbora Lišková.

Určitě vštěpujete dětem, že se nemají bavit s cizími lidmi. Ale zamysleli jste se, co si dítě představuje pod pojmem cizí? „Setkal jsem se s příběhem uneseného děvčete, které nastoupilo k cizímu muži do auta proto, že na ni zablikal světly. Holčička to vysvětlovala jednoduše – kdyby nebyl cizí, přece by na ni neblikal. Táta taky v autě bliká na různé známé…,“ vzpomíná instruktor Moderní sebeobrany Pavel Houdek.

Může se vám to zdát absurdní, ale dítě přemýšlí jinak, proto mu vysvětlete na konkrétních příkladech, kdo je a není cizí. Tedy že i lidé, které pravidelně potkává třeba při venčení psa, jsou pořád cizí. Zdůrazněte, že i kdyby to byli vaši známí a chtěli po nich nasedání do auta nebo vyzvednutí ve škole, musíte to předem vědět nebo si to potvrdit po telefonu.

A co když dítě osloví na první pohled důvěryhodná paní s tím, že maminka měla dopravní nehodu a ona je ochotná zavést ho za ní do nemocnice? Ano, i to je cizí člověk. Potomkům vysvětlete, že zlí lidé, kteří jim mohou ublížit, zpravidla nejsou otrhaní špinavci, ale třeba milí lidé, nezřídka ženy.

Na rozdávání bonbonů už snad dnes nikdo nenaletí, ale co starší pán s vodítkem, kterému se zaběhl pes a požádá dítě o pomoc s jeho hledáním? „Je třeba s dětmi mluvit o tom, že pomáhat lidem je správné, ale pokud dospělý požádá o pomoc dítě, mělo by se mít na pozoru a raději odejít pryč,“ podotýká Pavel Houdek. Potomkovi navrhněte, ať odpoví něco ve smyslu: Jsem jenom dítě, poproste někoho dospělého. Podobně když zastaví auto u chodníku a řidič se dítěte na něco ptá, mělo by poodstoupit dále, odkázat na pomoc dospělého a pokračovat v chůzi.

Pak jsou tady případy, kdy se dítě na ulici setká s opilým, či dokonce agresivním člověkem, příliš kontaktním bezdomovcem nebo zmateným člověkem na drogách. Policie ČR dětem radí dostat se co nejrychleji pryč, a pokud to nejde, udržovat bezpečnou vzdálenost, podezřelých osob se nedotýkat a neprovokovat je.

Pavel Houdek je konkrétnější: „Nacvičte si se synem či dcerou, jak přesně utéct a kde hledat útočiště. Naučte ho říct si o pomoc kolemjdoucím: Prosím, pomozte mi, ten pán mě otravuje, neznám ho a bojím se. Zavolejte prosím policii, nechoďte pryč.“ V neposlední řadě naučte dítě křičet. Obzvláště holčičky s tím mohou mít problém – vždyť jim odmala někdo říká, aby se ztišily a nevyváděly.

Dítě by mělo vědět, že je lepší, aby udělalo rozruch zbytečně než se bát ostudy a dostat se tak do ohrožení. „Dítě nechcete strašit. Když s ním postupy secvičíte formou her a scének, které ho zaujmou, je mnohem větší šance, že si je zapamatuje a v reálné situaci adekvátně zareaguje,“ uzavírá Pavel Houdek.

Mluvíte s dětmi o nebezpečí, které na ně může číhat na ulicích?