Článek
Děti přicházejí na svět s naprosto čistým mozkem, který ale nasává vše, co mu okolí servíruje. „První neuronová buňka vzniká již ve 42. dni od početí. Od samého začátku dětský mozek vnímá, pamatuje si a zapisuje vše, co se kolem něj děje,“ říká kouč partnerských vztahů Aleš Kalina z portálu Mujvztah.cz.
A emoce člověka stojí na dvou základních pocitech, a to pocitu strachu a lásky. „Ty nemají zpočátku specifický charakter, a až postupně s výchovou se jim přiřazuje patřičný smysl. A jakmile rodiče nevědí o síle mozku, mohou svému potomkovi natropit celoživotní škodu v podobě zvýšeného strachu a neschopnosti oddaně milovat bez předsudků,“ vysvětluje Aleš Kalina.
A tohle je pět základních principů, na něž nesmíte při výchově svých dětí nikdy zapomenout!
Rodičovskou lásku dítěti nic a nikdo nenahradíFoto: Thinkstock
Tip redakce:Existují tři základní metody výchovy. Která je ta nejlepší, se dočtete v článku Jak vychovávat dítě? Takhle raději ne!.
1. Milujte je! Bez podmínek, prostě jen tak!
Emoce lásky je v životě nejdůležitější. A nejhorší, co můžete svému dítěti udělat, je, že se bude cítit nemilované! „Každý potřebuje cítit, že jej blízký miluje, a to stabilně,“ varuje kouč partnerských vztahů Lenka Černá.
Dítě musí cítit lásku pořád, nesmí mít pocit, že si ji musí zasloužit. Láska není ničím podmíněná, není za zásluhy! „Láska nesmí mít podmínky. I když dítě udělá nějaký průšvih, můžeme ho potrestat, ale nesmí cítit, že ho méně milujeme,“ upřesňuje Aleš Kalina. V praxi to znamená, že byste měli zapomenout na následující a tomu podobné věty:
- Jestli si neuklidíš ty hračky, maminka tě nebude mít ráda!
- Zase čtyřka z matematiky? Tak to nevím, jestli bude mít táta rád takového hloupého kluka?!
- Proč se zase vztekáš? My s tátou nemáme rádi ukřičenou holku!
A co se stane, když tohle nezvládnete? Dítě si v sobě zakóduje nesprávné informace o lásce a jejích podobách. A se špatnými emočními rovnicemi bude bojovat celý život při navazování partnerských vztahů, při výchově vlastních dětí a podobně. Jeho mozek mu totiž bude hlásit následující:
- Láska je jen pro ty nejlepší.
- Já si lásku nezasloužím.
- Láska má podmínky, když je nesplním, nemám na ni právo.
2. Přijměte je takové, jací jsou!
Když se vám narodil chlapeček, tak jste si plánovali, jaký z něj bude skvělý fotbalista? Nebo máte holčičku, a přestože ještě neudělala první krůček, vy ji vidíte v nadýchané sukýnce jako slavnou baletku? Tak na to pozor, protože pokud se vaše sny nesplní, můžete být hodně zklamaní, a vaše ratolest to vycítí. To, že vy milujete fotbal, neznamená, že to bude mít vaše dítě stejně. „Rodič musí vědět, že zplodil originál, a ne svoji kopii. Tedy možná kopii tělesnou, ale ne mozkovou. Proto mají mnozí potomci jiné názory a touhy než jejich rodiče, kteří se pak diví, kde se to v nich bere,“ tvrdí Aleš Kalina.
I když ale vaše dítě neplní vaše sny, musí cítit, že je přijato. Že ho rodiče milují takové, jaké je! „Jako rodiče byste měli dát dětem najevo, že je přijímáte v jejich naprosté přirozenosti a tu přirozenost od nich vyžadujete. Nesnažte se dítko přetvořit v někoho jiného, a pouze jej nechte, ať se samo projevuje dle svého,“ potvrzuje Lenka Černá. Pokud totiž vaše dítě bude neustále poslouchat, že mělo hrát fotbal, a ne šachy a že nechápete, po kom je, může mít v dospělosti následující problémy:
- Nízké sebevědomí pramenící z pocitu, že není dost dobré, protože nenaplnilo očekávání rodičů.
- Problémy v navazování vztahů a samotářství – mě přece nemůže mít nikdo rád, raději budu samo.
- Přetvářka – musím se přetvařovat, protože má přirozená tvář není dost dobrá.
Dítě není bez emocí, jen je nesmíte potlačovatFoto: Thinkstock
3. Jsem rodič, nikoli bůh!
Děti by měly mít vůči rodičům respekt, ovšem neměly by z nich mít strach. Strach není dobrá výchovná pomůcka! To, že jsou děti malé, neznamená, že jsou něco míň než rodiče. „Autorita neznamená povyšování!“ říká rezolutně Aleš Kalina. Rozhodně není žádným prohřeškem proti správné výchově, když přiznáte vlastní chybu, když se třeba dokážete svému dítěti omluvit. Dítě by v rodiči mělo vidět sobě rovného, ovšem zkušenějšího jedince. Mělo by oceňovat vědomosti rodičů a fakt, že to vše od nich může získávat.
Pokud ale rodiče svou výchovu postaví spíš na strachu a povyšování se nad dítětem, to si do života odnese následující:
- Rodičům se nedá věřit – a z tohoto pocitu se pak může vyvinout širší rovnice, že se věřit nedá nikomu.
- Rodičům raději nebudu nic říkat – obecně to může v dětech vyvolat neschopnost svěřovat se, a to komukoli (nejdřív rodičům, později třeba životnímu partnerovi).
- Pocit nezačleněnosti – dítě, nad nějž se rodiče neustále povyšují, se cítí samo, nemá komu věřit, nemá koho následovat. A s tím se bude potýkat i v dospělosti, kdy může mít třeba problémy s autoritami, s jejich přijímáním a podobně.
4. Buďte jim vzorem!
Chcete, aby se vaše dítě vzdělávalo nebo aby jedlo hodně zeleniny či nezačalo kouřit? Tak v tom případě musíte začít u sebe. Těžko vysvětlíte dítěti, že kouření není zdravé, když zrovna držíte cigaretu v ruce. „Děti berou vaše výroky a chování jako absolutní a jejich mozek vše zapisuje. Pokud zapisuje vyřčené výroky jako pravdu, a pak v chování vidí něco jiného, má v sobě zmatek,“ vysvětluje Aleš Kalina.
Ve výsledku nabudou děti dojmu, že rodiče něco říkají, a něco jiného dělají, že není důvod rodičům věřit a brát jejich slova vůbec v potaz. A v dospělosti? „Jde o lidi, kteří se v dospělém věku neumí rozhodnout, jsou pomalí a trpí letargií,“ upřesňuje Aleš Kalina.
5. Dětství je zábava, ne dřina!
Na dětství bychom měli vzpomínat jako na období plné her, smíchu, zábavy a lásky. Dopřejte to svým dětem a nezavalujte je úkoly. Je dobré je vést k určité samostatnosti a zodpovědnosti, ale nejsou to otroci. „Dítě v sobě má přirozeně touhu následovat a pomáhat. Pokud ale rodič sehraje roli kárače a nutiče, dítě si raději zaleze do svého světa. Poskytnete-li mu ale svobodu a vlídně stanovujete úkoly, dítě se rádo přidá a zachová pohodu smečky,“ popisuje Aleš Kalina.
Nejčastěji třeba rodiče nutí starší dítě k tomu, aby hlídalo mladší sestru či bratra. Přitom to není vůbec fér, protože pořízení druhého dítěte bylo jejich rozhodnutí. Ve chvíli, kdy má starší dítě pořád za zadkem mladšího sourozence, může si v sobě vypěstovat odpor k dětem. Ty pro něj mohou v dospělosti znamenat obtíž, ztrátu svobody a podobně.
Tip redakce:Rodiče nikdy nemohou být neomylní a Tohle jsou nejčastější chyby matek!
Tak co? Fungují u vás doma tyto základy výchovy?
