Tohle je 5 míst světa, kde žije nejvíce stoletých! Co mají společného?

Podle statistik máte v našich zeměpisných šířkách šanci dožít se plus minus osmdesátky. Může se to zdát jako požehnaný věk, ale co kdyby byla možnost užít si na světě déle? Takový dvacetiletý bonus vám může přinést deset milionů minut navíc nebo dalších 7305 příležitostí sledovat západ slunce.

Jednou z možností je inspirovat se obyvateli takzvaných modrých zón. Jsou to oblasti, kde žijí zástupy devadesátiletých a vysoké desítky stoletých lidí – a nejsou to žádní nemocní chudáčci, ale vitální lidé s bohatým životem. Nespravedlivé? Možná. Lidé ze společnosti National Geographic pátrali po společném jmenovateli těchto lidí, respektive po tom, co by ostatní mohli z jejich života převzít, aby dosáhli podobného cíle.

Na ostrově 360 kilometrů vzdáleném od Japonska se nachází největší světová populace stoletých – je jich zhruba 700 z celkového počtu obyvatel 1,3 milionu. Kromě toho neumírají na těžké nemoci, ale často náhle, ve spánku.

Tajemství dlouhověkosti: Důležitý je pohyb na čerstvém vzduchu – hodně Okinawanů denně cvičí v krásně upravených zahradách. Spoléhají se na nízkokalorickou, převážně rostlinnou stravu a konzumují mnohem více mořských řas, tofu a sóji než průměrná populace. Stěžejní stravovací návyk je prostý: jez jen do 80 % plnosti. Ovšem nejen jídlem je člověk živ. Důležitými faktory pro udržení mladého ducha jsou sociální kontakty a pocit potřebnosti. Rodiny tradičně uctívají nejstarší pokolení a důležitou oslavou jsou 97. narozeniny. Od této chvíle se prý člověk vrací zpátky do dětství.

Tento italský ostrov je znám jak sýrem pecorino, tak i speciálním „shnilým sýrem“, který patří mezi největší zabijáky na talíři. Méně už se ví, že zdejší muži – většinou farmáři a pastevci – mají pevný kořínek. Ve skutečnosti jde především o město Ovodda s 1700 obyvateli, kde žije hned pět stoletých.

Tajemství dlouhověkosti: V případě uzavřené komunity žijící v jednom městě může jít o silné genetické předpoklady, ovšem sardinský případ spíše poukazuje na zdravou středomořskou stravu prokládanou spoustou ovčího sýra a mléka. Obyvatelé se také hodně nachodí a většina fyzicky pracuje na čerstvém vzduchu. Důležitou roli hraje i pozitivní postoj k životu a smysl pro humor.

Na východ od amerického Los Angeles žije v oblasti zvané Loma Linda komunita, která zahrnuje kolem 9000 adventistů sedmého dne. Vyznačují se výjimečně dobrým zdravím – průměrný věk dožití je o osm až deset let vyšší než u zbytku populace USA.

Tajemství dlouhověkosti: Základem jsou léty osvědčené a striktně vyžadované návyky a tradice, na kterých je adventistická kultura postavena, ať už jde o vegetariánství, odmítání alkoholu a cigaret, pití spousty vody, či větší konzumace ořechů. Součástí denních rituálů je i cvičení. Samozřejmostí je pro adventisty podpora emočního a duchovního zdraví, stejně jako třeba dobrovolnictví.

Na kostarickém poloostrově Nicoya žije vnitrozemská komunita, ve které má muž ve věku 60 let šanci dosáhnout devadesátky asi dvakrát větší než Evropan. Obyvatelé tohoto poloostrova mají výrazně nižší výskyt rakoviny než zbylá americká populace.

Tajemství dlouhověkosti: Zdá se, že klíčem úspěchu je v tomto případě strava bohatá na živiny (fazole, kukuřice a rýže) v kombinaci s příjmem vody přirozeně obohacené vysokým množstvím vápníku a hořčíku. Spánek minimálně osm hodin denně je dalším z parametrů života v této části Kostariky, stejně jako práce v zemědělství nebo rybolov.

Ikaria je řecký ostrov poblíž Turecka, jemuž Řekové s oblibou přezdívají „ostrov, kde lidé zapomínají umírat“. Ve srovnání s kontinentálními Evropany trpí o 20 procent méně rakovinou a je zde jen poloviční výskyt srdečního selhání oproti zbytku Evropy.

Tajemství dlouhověkosti: Ikaria se může pochlubit horkými minerálními prameny, které mají prokazatelně pozitivní vliv na lidské zdraví. Jeho obyvatelé si udržují kondičku chůzí – méně používají dopravní prostředky, aktivně se věnují rybolovu, ale zároveň si s železnou pravidelností najdou čas na odpolední siestu, kdy si zdřímnou. Vedle středomořské stravy jedí hodně divoce rostoucích zelených rostlin a hojně pijí bylinné čaje. Jejich společenský život je velmi pestrý, založený na tradicích a zvyklostech komunity.

Kromě těchto výjimečných oblastí je ještě pár míst, které se honosí dlouhověkostí obyvatel, například Vilcabamba v Ekvádoru, černomořská Gruzie nebo údolí Hunza v Pákistánu. Ovšem věrohodné záznamy o narození stoletých zde často neexistují a většina ráda svůj věk „nafukuje“.

Lidé, kteří se dožívají mnohem vyššího věku nebo jsou i ve stáří nebývale zdraví, jedí většinou rostlinnou stravu a pijí hodně tekutin. Mají omezenou nebo žádnou spotřebu rafinovaného cukru a konzumují čerstvě připravené jídlo, tedy žádné polotovary.

U všech zmíněných komunit je důležitý pohyb na čerstvém vzduchu, často spojený s fyzickou prací či přímo cvičením. Aktivity jsou různorodé: ať to je chůze do schodů, pěší návštěva příbuzných bydlících kilometry daleko, nebo „jen“ aktivní práce v domácnosti a hospodářství.

Každá z těchto kultur si umí najít čas na skutečný odpočinek. Někde sázejí na spirituálně laděnou chvilku, jinde si jdou po obědě schrupnout. Stres a spěch jsou jim cizí. Zkrátka pravidelné zastavení není známkou slabosti, ale naopak síly.

Silnou oblastí je i sociální život. Na prvním místě je vždy rodina a není tím myšlen jen úzký kruh. Naopak. Multigenerační soužití je zárukou nekonečného koloběhu laskavých povinností, předávání zkušeností a sdílení radosti. V neposlední řadě je důležité, aby život měl smysl – mnozí ze stoletých ho vidí ve víře.

Nadchli jste se pro některé návyky stoletých? Zavedete je do svého života?