Tohle je 20 nejotravnějších dětských frází!

Jelikož jsem se nedávno sama stala matkou, rozhodla jsem se již teď psychicky připravovat na období, až můj syn nebude ze svých úst vydávat pouze plačtivé tóny, nýbrž celé věty, které omílané pořád dokola polezou všem na nervy. Zajímalo mě, kterými z nich dítka zlobí své rodiče nejvíc. Na základě oslovení tří tisíc rodin uveřejněného na serveru Daily Telegraph vyplynulo, že většinu rodičů totálně nadzvedne ze židle například věta: „Opravdu musím?“ nebo „To jsem nebyl(a) já!“ Velkou „oblíbeností“ se u rodičů těší také konstatování „To není fér,“ které podle výsledků poslouchají 30 % svého času.

Mezi to, co rodiče počítají mezi nejhorší otázky, patří samozřejmě proklaté „proč“? Údajně až 37 % rodičů by kvůli tomuto dotazu vyskočilo snad i z kůže, protože pokaždé, když na něj potomkovi odpoví, dítko se zamyslí, a zeptá se znovu: „A proč je to zrovna takhle?“ Páté, šesté, desáté proč na sebe nenechá dlouho čekat. (Každé z nich vám samozřejmě vyvrtá další díru do hlavy.)

„Už ani nechci chodit ke kamarádce na návštěvu, protože její dcera je touhle otázkou snad posedlá. Nechápu, jak jí na ni celý den může někdo odpovídat,“ kroutí hlavou Sylva. A dodává, že si ani nestačí vypít kávu, a už na ní malá Markétka vyžaduje, aby vysvětlila, proč má na sobě zrovna tenhle svetr, proč přišla tak pozdě, proč je venku zima a proč pije kafe. „Mám ho ráda,“ odpovídá zvědavce. „A proč?“ zajímá se pochopitelně dítko. Podle Sylvy v momentě, kdy vám dojdou všechny argumenty, rezignujete se slovy. „Už mi dej pokoj.“ To ale není správné! Dítě zajímá smysl věcí a to, že se ptá pořád dokola, má svůj důvod – rozšiřuje si slovní zásobu a rozvíjí komunikační dovednosti. To v tom lepším případě...

„Rodiče by se měli snažit pochopit, co vlastně dítě chce vědět," objasňuje psycholožka Olga Kučerová. „Doporučuji chvíli vydržet, dávat pozor, zda dítě vnímá to, co mu vysvětlujete, protože ač někdy pořád dokola opakuje stejnou otázku, neznamená to, že má zájem o odpověď. Možná se pouze domáhá pozornosti, chce se zavděčit, zařadit mezi dospělé, touží po komunikaci."

Psychologové upozorňují, že bude-li dítě neustále okřikováno, jeho zájem o ptaní ustane, což není dobré pro jeho rozvoj. Nic ho tak nebude vybízet k přemýšlení, a ani motivovat, stane se pasivním a neprůbojným.

Podle Kučerové v některých případech pomáhá, když jako rodič odvedete pozornost někam jinam a dáte dítěti odpověď formou hry nebo vysvětlování aspoň odsunete na dobu, kdy budete mít náladu na otázku, proč se bydlí v domech nebo proč lidé chodí po nohou. „Rozmyslím si to,“ obvykle stačí k odsunutí odpovědi. „Nahnat čas“ lze i u další dětské perly: „A kdy už tam budem, mami?“ Preventivně opět zabavte svoji ratolest nějakou hrou, inspiraci najdete ve článku 10 triků, jak zabavit dítě v autě.

Jestli vám nervy přece jen ujedou a doporučíte dítěti, aby se nestaralo, a to zareaguje slovy, že vás nemá rádo, věřte, že to tak nemyslí, pouze se snaží vypořádat se s rodičovským nezájmem. „Děti jsou samozřejmě zvědavé, a když někdy odsekávají, není to jen proto, že jsou zrovna neposlušné, ale zkoušejí hranici, kam až mohou zajít,“ uvádí Emma Elsworth, mluvčí studie.

Tak to mě tedy čekají pěkné věci… Už se vyloženě těším na dobu, až se mě dítko zeptá na něco příšerného, jako se ptaly děti v článku Šílené dotazy našich dětí, nebo způsobí faux pas na veřejnosti, jako v článku o trapasech. Mateřství si zkrátka žádá svoje...

A na co se ptá vaše ratolest?