Tohle byste nechtěli zažít! Jídla z války a hladomoru. Vážně se jedl chléb z pilin nebo bahno?

Nejde o nic, na čem by si člověk pochutnal, ale když je hlad a možnosti jsou omezené, nelze si vybírat. Po tisíce let dokazují lidé svou tvořivost. Jaké nouzové pokrmy si připravovali v časech hladomoru nebo války?

Zatímco dnes je pečivo z luštěnin považováno za nově objevený fitness hit, ve skutečnosti ho Poláci pekli už během druhé světové války. Mouky se jim nedostávalo, a tak místo ní používali fazole. Sice nemají stejnou konzistenci, ale péct se s nimi dá. Je důležité těsto dostatečně osladit.

Během hladového období na konci druhé světové války jedli Nizozemci to, na co jsou hrdí a čeho mají přebytek. Řeč je o tulipánech. Jedovaté střední části a slupka cibulky musely před konzumací pryč. Zbytek se rozemlel na prášek, který se smíchal s vodou a solí a upekl se tulipánový chléb. Výsledek prý sice chutnal jako piliny, ale lidé pozřeli alespoň něco.

Sušenka, to přece nezní vůbec špatně. Ovšem ty, které si s sebou brali vojáci, byly přepečené až do ztvrdnutí, aby vydržely co nejdéle. Skládaly se jen z mouky a vody a při jejich konzumaci hrozilo vylomení zubů.

Jedlou částí kůry borovice nebo břízy je lýko. I tím lidé v dobách nouze obohacovali svůj jídelníček, obsahuje totiž důležité nutriční látky, jako je vláknina, železo nebo hořčík. Populární byla jeho konzumace například ve Finsku mezi lety 1596 až 1598, kdy zemi zasáhla obrovská neúroda v důsledku povodní. Kůra se přidávala také do mouky, aby se navýšil její objem, z této směsi se poté pekl chléb.

Když si nemůžete jídlo koupit, začnete ho hledat kolem sebe. V minulosti lidé připravovali i polévku z kopřiv. Jednoduše kopřivy trošku opekli a přidali vodu, když se poštěstilo, tak trochu vývaru nebo zbytky nějaké zeleniny. Kopřiva po uvaření připomíná chutí špenát, takže to vlastně není tak špatné. Ostatně, přidává se dodnes například i do velikonoční nádivky.

Existují tvrzení, že zoufalí lidé v Africe pojídají písek nebo špínu, aby si alespoň částečně ulevili od dlouhotrvajícího hladu. Problém s nedostatkem jídla je například v Jižním Súdánu. Místní obyvatelé tam berou zavděk i listy z datlovníku pouštního, které jen uvaří ve vodě. Jsou hořké a děti z nich mívají průjmy, přesto je konzumují. Stejně tak využívají lekníny.

Na Haiti se zase vyrábějí koláče z bahna. Jde však o speciální druh, který je bohatý na minerály. Lidé je tady nekonzumují ze zoufalství, ale jako součást tradiční medicíny.

Opakovaně v historii se lidé uchylovali ke kanibalismu. Příkladem je hladomor, který na Ukrajině propukl v roce 1932. Lidé umírali, a ti, kteří přežili, se snažili život prodloužit právě pojídáním částí těl zemřelých. A ani nemusíme tak hluboko do minulosti – aktuální hit Netflixu, snímek Sněžné bratrstvo natočený dle skutečné události, kdy se přeživší havárie letadla také uchýlili ke kanibalismu, jste už viděli?

Když nám něco chutná jak piliny, může to mít opravdu základ v minulosti. V 18. století postihla éra hladomoru v důsledku velké neúrody habsburskou monarchii, jejíž součástí byla i dnešní Česká republika. Nebylo obilí na mouku, a proto se chléb připravoval z pilin, ke kterým se přidávalo zelí.

Během viktoriánské éry ve Velké Británii byly mezi chudými populární vařené ovčí nohy. Tento pokrm sice nebyl příliš chutný, protože nohy byly žvýkavé a kostnaté, ale šlo o zpestření oproti převážně konzumované levné zelenině.

Dali byste si něco z výše uvedených pokrmů? Raději vyzkoušejte trochu jiná, ale chutná jídla.