Článek
Rozvádí se třetina manželství s dětmi, potomci se rodí neprovdaným matkám a všichni tito rodiče navazují další vztahy. Vyženěné či vyvdané děti získávají i nové prarodiče. Jejich vztahy se liší případ od případu. Záleží na okolnostech i osobnostních rysech zúčastněných. Šablona zde neplatí. Dokonce ani v minulosti nezaznamenala lidová tvořivost pro nevlastní babičku jednoznačný výraz, který by byl obdobou k „maceše".
Nedokážu ho mít ráda...
Je popsán případ, kdy pětiletá dívenka trpěla žaludeční neurózou a nikdo nevěděl proč. Odpověď byla ukryta v rodinné anamnéze. Poté, co se její maminka znovu provdala a narodil se nevlastní bratříček, přestěhovala se nová rodina k manželovi, s nímž v jednom domě žila jeho matka a babička. Protože v novém místě nebyla školka, obě se nabídly, že budou děti hlídat. Malého rozmazlovaly, zatímco na ustrašené holčičce nenechaly niť suchou. Ne, nebily ji, i najíst dostala a do žádného sklepa ji nezavíraly. Jen ji neměly rády a dávaly jí to najevo. Dívenka si neměla na co konkrétně stěžovat, ale v nelaskavém prostředí jakoby usychala. Naštěstí si to její matka včas uvědomila a zasáhla. Mladá rodina se přestěhovala do města, kde sice musela platit za byt, ale vztahy se narovnaly.
Je můj tak jako ostatní...
Jsou ženy, kterým je laskavost vlastní a vřele ji dopřávají i nevlastnímu vnoučkovi. „Chvíli to trvalo. Kluk byl prostě jiný než vnoučata od mé dcery. Ale zvykla jsem si, postupně jsem se na něj začala těšit, a dneska je to on, kdo si se mnou trpělivě povídá a učí mě s internetem. Na dotaz, kolik mám vnoučat, odpovídám automaticky, že čtyři, a nikdy nedodávám, že jedno není vlastní. Už to tak necítím," říká pětašedesátiletá Jiřina.
Matky dcer bývají tolerantnější
Většina vztahů mezi nevlastními vnoučaty a prarodiči se odvíjí někde mezi těmito dvěma póly. Někdy jsou potenciální nevlastní vnoučata takovou překážkou, že rodiče, častěji matky synů, vztah raději rozvrátí. Zajímavé je, že matky dcer, které vyvdají dítě, jsou tolerantnější. Ptáme-li se, proč je tomu tak, exaktní odpověď nedostaneme. Souvisí to se vztahy pohlaví v rodinné hierarchii. Vztahy tchyně - snacha a tchán - zeť bývají komplikovanější než tchán - snacha, nebo tchyně - zeť.
Prarodiče už nebývají tak odmítaví jako dřívFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Šok přechází ve zklidnění
Na počátku je šok: Náš synek si přece nevezme rozvedenou s dítětem!! Dříve byl tento odmítavý postoj silnější, v posledních desetiletích slábne, protože už i generace dnešních prarodičů zažila zvyšující se rozvodovost.
Nemá cenu lámat věci přes koleno. Ponechme čas oběma stranám, vždyť po počátečním odporu se emoce obvykle zklidní. Rozumná snacha „netlačí na pilu".
I Obama měl nevlastní babičku
Byla by naivní představa, že si vnouče s nevlastními prarodiči padne kolem krku při prvním setkání. Zprvu se spokojme s oboustrannou korektností: stačí, nebude-li dítě na návštěvě rozjívené a prarodiče se k němu budou chovat mile. V druhé fázi by měl partner dát svým rodičům jasně najevo, že vyženěné dítě je součástí jeho nové rodiny. To pro případ, že by tchyně nevlastní vnouče zcela odmítala.
Prarodiče by se měli chovat tak, aby nevlastní vnouče alespoň nezraňovali tím, že vnoučeti vlastnímu dávají okázalou přednost. Snacha by zase měla počítat s tím, že pohled na její dítě ze strany nevlastních prarodičů bude kritičtější. Neměla by se proto urážet, je přirozené, že případné negativní vlastnosti dítěte nebudou nevlastní prarodiče ochotni přehlížet natolik jako láskou zaslepení prarodiče vlastní.
Pamatujme, že novým sňatkem přivedeme dětem i nové prarodiče, a připravme se na to. Generační vztah bez příbuzenského pouta je velká šance, kterou je škoda zahodit. Mimochodem, víte, kdo vychoval amerického prezidenta Baracka Obamu? Nevlastní babička...
Milé čtenářky, máte zkušenosti, ať dobré, nebo špatné, s nevlastními prarodiči vašich dětí? Nebo snad i vy máte ,,nevlastní" vnouče? Podělte se se svými zážitky s námi na adrese info@prozeny.cz
