Filmy, které nechcete vidět? Možná znáte tyto nejhorší české snímky. I mistr tesař se někdy utne!

Každý filmař má samozřejmě v plánu natočit dobrý film, ale ne vždy se to podaří. Česká kinematografie nabízí nespočet úžasných snímků, spoustu průměrných, ale samozřejmě i těch, které se dají označit za velký průšvih. A rozhodně nebude řeč o komediích typu Babovřesky či Kameňák, protože tam každý divák dopředu ví, „do čeho jde“. Čeká ho jednoduchý humor, dvojsmyslné fórky, skeče, absurdita střídá absurditu – a právě to má někdo rád a je to zcela v pořádku.

Ale co když čekáte příjemnou a třeba i takzvaně chytrou komedii či romantický film, ale místo toho jen přijdete o hodinu a půl svého času? Většina následujících filmů nezískala na ČSFD ani 15 %, jeden vybojoval 18 % a jen poslední dva překonaly hranici 20 %.

Vít Olmer byl původně úspěšný a vyhledávaný herec, ale záhy zběhl na druhou stranu kamery jako režisér. Angažoval se i coby spisovatel a scenárista. Jeho režisérská kariéra sice přinesla několik obstojných děl, jako je Bony a klid (1987) či Jako jed (1985), ale zbytek jeho tvorby diváci zrovna kladně neohodnotili.

Mezi jeho vůbec nejhorší počin patří Waterloo po česku z roku 2002, který nezachránili ani Jiří Krampol a Eva Holubová v hlavních rolích. Scénář je založený na Olmerových manželských povídkách, původně napsaných pro časopis Playboy. V jejich zfilmované podobě je ovšem všechno špatně: od hereckých výkonů přes kameru a střih až po hudbu.

Čirým utrpením jsou i další dva filmové počiny výše zmíněného režiséra, a to Playgirls a Playgirls II z roku 1995, u kterých opět zajistil i scénář. Erotické komedie vycházejí z knižní předlohy spisovatele Vladimíra Párala a všechno se v nich točí kolem exkluzivního erotického salonu pro luxusní klientelu. Sice nechybějí odhalená těla i erotické scény, jenže ty rozhodně nepůsobí dráždivě, ale spíš směšně, trapně a asexuálně. Podobnou úroveň mají i dialogy.

Bláznivou komedii režiséra Jaroslava Soukupa Jak ukrást Dagmaru z roku 2001 označila známá filmová kritička Mirka Spáčilová za ukradený čas a přisoudila jí skóre 15 %. A to nikoho, kdo snímek viděl, asi nijak nepřekvapí. Režisér v Dagmaře vychází ze svých předchozích filmů Byl jednou jeden polda I, II a III, jen místo majora Maisnera je v hlavní roli superagent Vašek Hruška v podání Jaroslava Sypala. To, co zde má pravděpodobně představovat humor, je nevtipné, urážlivé a velmi trapné.

Z novějších děl diváci moc neocenili pohádku z roku 2018, kterou v česko-slovenské koprodukci natočil režisér Dušan Rapoš. A film Když draka bolí hlava nezachránila ani skutečnost, že se v něm objevil božský Karel Gott spolu se svou dcerou Charlottou Ellou. Pohádka sklidila vlnu kritiky a byla označena za propadák. Bizarní je nejen to, že čeští herci v ní mluví slovensky a slovenští česky, ale i skutečnost, že děj je navýsost přeplácaný. Nechybí v něm totiž drak, skřítek Blivajz, hip hop, sto let nemytý ptačí zub ani klokani.

Milovníci písní Michala Davida si sice v komedii Decibely lásky z roku 2016 asi přijdou na své, protože v ní zazní jeden hit za druhým, ale ostatní budou nejspíš jen nechápavě zírat. Oficiálně je film režiséra Miloslava Halíka příběhem tří generací, které prožívají své touhy, sny, naděje i zklamání, a přitom nepřestávají věřit na lásku, přátelství a lidské souznění. Neoficiálně jde o nepovedený návrat Rudolfa Hrušínského nejmladšího před kameru ve změti jednotlivých scén, v nichž divák jen marně hledá nějakou myšlenku, záměr či plnohodnotný děj.

Tento film z roku 2023 má velmi slibné obsazení. Objeví se v něm Jitka Sedláčková, Kateřina Kaira Hrachovcová, Dagmar Zázvůrková a také Vanda Hybnerová, která se navíc ujala i režie. Jde o divadelní hru, již se režisérka spolu s ostatními jmenovanými herečkami pokusila převést na filmové plátno, všechny také pracovaly na scénáři. Chtěly divákům nabídnout zábavnou komedii o čtyřech ženách ve středním věku, které se svěřují se svými nejtajnějšími tužbami.

Jenže výsledek byl pořádný propadák, na ČSFD získal 18 %, na jiných filmových serverech i méně. A většina kritiků se shodla, že Vanda Hybnerová je sice skvělá herečka, ale režii by měla přenechat jiným. Pro mnohé to byl také další důkaz, že to, co funguje na divadle, ve filmu často pohoří.

Tohle měla být podle všeho velká pecka. Předlohou byla kniha Haliny Pawlowské, režie se ujal Filip Renč, hlavní role Klára Issová a i další herecké obsazení bylo velmi silné (Aneta Krejčíková, Matouš Ruml, Alice Bendová, Lenka Vlasáková…). Výsledek z roku 2018 je ale velká bída, která si třeba na ČSFD vysloužila jen 20 %. Prostě další příběh o hledání toho pravého, kdy se za hlavní hrdinku spíš stydíte, než že byste jí fandili.

Tenhle snímek z roku 2023 vznikl podle knižní předlohy Jany Bernáškové, která se ve filmu také ujala hlavní role. Její hrdinka je další žena, jež má za sebou milostné zklamání, zůstala sama na dítě, hledá nejen práci, ale samozřejmě i toho pravého. Protože i v 21. století vznikají filmy, z nichž snadno nabydete dojmu, že dokud žena neuloví toho pravého, nemůže být šťastná. A musí přitom několikrát naletět těm nepravým…

Na ČSFD má toto dílo režiséra Rudolfa Merknera „úctyhodných“ 27 %, ovšem i tak se při jeho sledování snadno dostanete do stavu, kdy se jako dospělá žena stydíte za jinou dospělou ženu. Ale film dokoukáte, protože zjistit, zda se objeví alespoň pětiminutová pasáž, v níž se nebudete za hlavní hrdinku cítit trapně, je vlastně docela napínavé.

Tyhle snímky se opravdu moc nepovedly… Ale naštěstí máme spoustu úžasných titulů, které navíc lze vidět i opakovaně. Kvíz: Jak dobře znáte hlášky z filmu Pelíšky?