To je stejný byt? Fotky před a po rekonstrukci vás ohromí

V malém bytě s dispozicí 1 + 1, který se nachází v historickém domě z dvacátých let minulého století, žili již prarodiče, a posléze rodiče současné majitelky. Posledních devět let byl ale neobývaný, což se podepsalo na jeho stavu – před letošní rekonstrukcí se dal popsat pouze dvěma slovy: „dosti neutěšený“.

Vzhledem k rodinné historii a také skvělé poloze domu v blízkosti poděbradské promenády si majitelé přáli zachovat původního genia loci, zároveň ale chtěli interiér po devítileté pauze oživit a modernizovat. Zkrátka mu chtěli vrátit život. Nyní ho pronajímají mladému muži, v budoucnu by ale mohl posloužit i k bydlení majitelky.

Na doporučení své sestry oslovila majitelka architektku Veroniku Haroldovou, kterou čekal nelehký úkol. „Doslova oříškem bylo vměstnat do 42metrového bytu celkem šest různých funkcí, tedy koupelnu, šatnu resp. úložné prostory, kuchyni, jídelnu, obývací prostor a ložnici, a to tak, aby se jednotlivé zóny vizuálně prolínaly, ale vzájemně nerušily.“

Původně byl byt rozdělený na šest malých místností: vstup, toaleta, komora, koupelna, kuchyň a pokoj, nyní jsou tu pouze tři prostory: vstup, koupelna s toaletou a hlavní obytný prostor. Vzhledem k dlouhým letům neúdržby bylo nevyhovující zejména hygienické zázemí a technické vybavení, například toaleta byla bez umyvadla a topilo se tu lokálně wawkami, které nahradil plynový kotel.

„Další komplikací při zařizování a současně zajímavostí a do jisté míry i předností bytu je jeho fazolovitý, nepravidelně zakřivený půdorys, který se propisuje i do viditelně prohnuté fasády domu,“ dodává Veronika Haroldová.

Ani dispozice nebyla příliš šťastná. Komora byla příliš malá, koupelna přístupná jen z kuchyně a odtržená od toalety. Všechny tyto provozní neobratnosti se architektce podařilo díky kompletní rekonstrukci odstranit.

Historie bytu a domu si přímo žádala použití dubových parket. Majitelé se však zpočátku obávali, že přírodní dřevo bude drahé, a chtěli raději použít levnější řešení. Architektce se ale povedlo najít dřevěnou podlahu ve 2. jakosti, která byla cenově přijatelná a jíž pak byla rodina zcela nadšená.

„Dubová podlaha má hlavní zásluhu na obnovení původní prvorepublikové noblesy bytu. Rozvíjela jsem ji dále dřevěnými obklady stěn a detaily nábytku, který se prolíná celým interiérem,“ vysvětluje architektka. Neutrální základ vytvořený kombinací bílé a dubového dřeva doplňují dekorativní retro obklady a pastelová výmalba, která nechává vyniknout světelnost bytu.

Do bytu se vcházelo krásnými vchodovými dveřmi a architektka je v žádném případě nechtěla měnit za nové bezpečnostní, které by narušily atmosféru bytu i domovní chodby. Replika historických dveří v odpovídající bezpečnostní třídě však byla nepřiměřeně drahá. Řešení?

„Stavbyvedoucí je nadšený kutil a vynálezce milující improvizaci. Staré dveře jsme tedy obrousili, natřeli včetně zárubní, doplnili nové kování, bezpečnostní zámek a závoru. Poslední tečkou byla výměna osleplého kukátka. Jenže tloušťka dveřního křídla z roku 1920 je jiná než o 100 let mladších dveří z roku 2018, takže jsme žádné nemohli sehnat. Pan stavitel v prvním kole koupil delší kukátko, seříznul ho na míru, zalepil a vložil do dveří. Že vlivem lepidla sklíčko osleplo, se ukázalo až po osazení. Ale pan stavitel se nevzdal. Kukátko na druhý – úspěšný – pokus vyrobil ze starého budíku,“ přidává architektka perličku z realizace.

Veronika Haroldová vystudovala fakultu architektury ČVUT. Po praxi v několika projekčních kancelářích založila v roce 2003 vlastní architektonický ateliér se specializací na návrhy interiérů. Během své dvacetileté praxe shromáždila ve svém portfoliu více než 260 realizací různého rozsahu ze soukromého i veřejného sektoru. Ve svém ateliéru se věnuje stavebním úpravám dispozic, návrhům interiéru a designu originálních svítidel či nábytku. Také napsala více než 450 odborných článků a knihu o interiérových stylech. Více na www.haroldova.cz.

Jak se vám líbí atmosféra bytu? A co říkáte na uspořádání jednotlivých zón?