To je nádhera! Byt v centru Prahy zařídili ve stylu první republiky

Byt, který byste našli v centrální části Prahy, vznikl rekonstrukcí původního prostoru s klasickou dispozicí 5 + 1, kde byl největším úskalím malý obývací pokoj. Rekonstrukcí spočívající ve vybourání příček až na obvodové zdivo byl interiér upraven na otevřenou dispozici 4 + kk. Jinými slovy, místnosti byly propojeny a byt byl rozdělen na účelově vymezené zóny.

Dům, v jehož posledním patře se byt nachází, byl navržen architektem Eugenem Rosenbergem ve 30. letech 20. století pro společensky vysoce postavenou klientelu. Tomu odpovídá také jeho plocha, nádherných 160 m2 plus 60 m2 terasy. Není divu, že majitele – rodinu se dvěma malými dětmi – kteří před čtyřmi lety nemovitost koupili, zcela okouzlil.

Majitel má rád vše, co je kvalitní a poctivé, tedy i umění architekturu a design 20.–30. let. Bylo štěstí, že v bytě při předchozí rozsáhlejší rekonstrukci zůstala zachována řada původních prvků, které bylo možné nyní, při další rekonstrukci, znovu vyzdvihnout.

Společenská část bytu je orientována na jih a je v ní kuchyně, jídelna a obývací pokoj, přičemž místnosti tvoří jeden prostor. V severní, do dvora orientované části jsou ložnice a sociální zázemí bytu. Architekt Jan Linhart využil množství původních, dochovaných prvků: interiérové dveře, parapety, kování, osvětlení nad pásovými okny a falešný krb, některé byly rozebrány, repasovány a znovu použity. Původní jsou i litinové radiátory. Nově byly položeny podlahy a vyměněna byla i okna.

„Udělej to tak, jak by to udělal Rosenberg“, bylo přání majitele. Celý návrh bytu je proto laděn do designu z první republiky, zároveň ale splňuje současné nároky na bydlení a domácí technologie. A v tom je jeho kouzlo. Krásu samotného prostoru pak podtrhne vybavení – nábytek, doplňky, dekorační prvky. Vždyť kde dnes vidíte krásný prvorepublikový nábytek, svítidla a repliky původních vypínačů?

„Výhodou také bylo, že majitel již vlastnil několik kusů dobového nábytku, které sem přemístil ze starého bytu. Ty interiéru nakonec dodaly tu pravou atmosféru,“ popisuje architekt Jan Linhart, autor návrhu přestavby. Většina nového nábytku byla vyrobena na míru podle návrhu architekta tak, aby se v celém bytě příjemně prolínaly staré prvky s novými a vše tvořilo stylově i typově sladěný harmonický celek.

Jak se ale shodli majitel bytu i architekt, oříškem byla terasa. Je totiž vydlážděna malými žulovými kostkami, které se běžně užívají pro povrch chodníků. Dopravit je do posledního patra byla opravdová výzva. „Ani volba svítidel, a především jejich celková koncepce nebyla jednoduchá, museli jsme vybrat takové osvětlení, aby všechny prvky prostoru vynikly,“ dodává majitel.

Podle nás dopadla rekonstrukce na jedničku. Co myslíte vy?