Tetanus vás může zabít! Dodržujete termíny přeočkování?

Nedávno se objevil případ malého chlapce, který bojoval o život po nákaze tetanem. Ukázalo se, že proti němu nebyl očkován. Možná vás to znepokojilo a začali jste vzpomínat, kdy jste se nechali přeočkovat. Jak zjistit, zda vás ještě chrání očkování, a kdy můžete tetanem onemocnět?

Nemoc se projevuje velmi bolestivými svalovými křečemi, zvláště žvýkacích a šíjových svalů (mluví se o strnutí šíje), dále svalů břišní stěny, horečkou, bolestí hlavy a pocením. „Postižený nemůže polykat, mění se mu hodnoty krevního tlaku a srdeční frekvence. Křeče zad, šíje a břicha vedou k typickému propnutí těla do oblouku, zlomeninám obratlů nebo natržení svalů,“ popisuje MUDr. Kateřina Fabiánová ze SZÚ. Všechny tyto bolestivé projevy nemocný vnímá. Tetanus může způsobit i selhání srdce nebo udušení následkem křečí dýchacích svalů.

Inkubační doba tetanu je tři dny až tři týdny a nemoc se nepřenáší z člověka na člověka. Zvláštním případem je novorozenecký tetanus, kdy se dítě neočkované matky nakazí při nevhodném ošetření pupeční šňůry (stříhání špinavými nástroji). Umírá až 90 % takto nakažených dětí. Je-li matka očkována, získává miminko na krátký čas po porodu protilátky.

Původcem tetanu je bakterie Clostridium tetani, která produkuje velmi nebezpečný toxin. Bakterie žije hlavně v trávicím traktu zvířat, kde nijak neškodí. V exkrementech se pak dostává do půdy a její spory tu přežívají i desítky let. Pak stačí, abyste měli otevřené poranění, třeba odřené koleno nebo záděru, a dostane se do těla.

Když se bakterie dostane do rány, vydá se na svoji „jízdu“. Začne produkovat neurotoxin, který se dostane do krve a lymfy a nakonec se usídlí na povrchu nervových buněk a zablokuje uvolňování svalového stahu.

Pacienta je nutné umístit na jednotku intenzivní péče. „Pro potlačení účinku toxinu se nasazuje protitetanový imunoglobin, který zabraňuje jeho šíření a působení na centrální nervový systém,“ vysvětluje Aneta Medonosová z laboratoří Synlab. Nakažený potřebuje také podpůrnou léčbu dýchání, krevního oběhu a srdečních funkcí. Ani takto komplexní léčba však neznamená jistotu, že se tělo s infekcí zdárně popere.

Jedinou ochranou proti tetanu je očkování. První očkovací látku dostali francouzští vojáci už v roce 1924. U nás je od roku 1956 povinné pro všechny děti. „Očkování je povinné od devátého týdne věku,“ říká Kateřina Fabiánová. Druhá dávka následuje po dvou měsících, třetí v 11. až 13. měsíci. Přeočkování hlídá dětský lékař.

Po plošné vakcinaci a přeočkování všech dospělých v letech 1974–1975 se u nás snížil počet úmrtí na tetanus ze 140 lidí ročně na nulu. Když se nemoc občas objeví, ukáže se, že se pacient zapomněl nechat včas přeočkovat, takže už v krvi neměl dostatečnou hladinu protilátek. Přeočkováni byste měli být každých 10 až 15 let, po šedesátce každých 10 let.

„Pokud si nepamatujete, kdy jste byli naposled očkováni, lze absolvovat krevní test, který hladinu protilátek ukáže. Výsledky jsou do druhého dne,“ říká Aneta Medonosová. I když termíny dodržujete, můžete dostat i preventivní dávku: po úrazech, poraněních, při nehojících se ranách nebo před některými operacemi.

Pravděpodobnost, že se člověk nakazí tetanem, není příliš vysoká. Zato u jiných nemocí je to horší: například spalničky jsou velmi infekční a bohužel mohou způsobit smrtelné selhání mozku.