Těšíte na středu, první jarní den? Omyl! Víme, proč začíná už zítra

Po období zimníků, čepic a kozaček všichni netrpělivě čekají na jaro. Příroda se probouzí, sluníčko už umí zahřát, tulipány jsou nakvetlé… Tak kdy nastane den D? Tento rok bude začátek astronomického jara 20. března, přesně v 17 hodin a 16 minut. Přijde vám to nějaké divné? Může za to Slunce, respektive délka oběhu Země kolem něj. Pro přesnější vysvětlení je třeba nastínit některé pojmy.

Už před více než 40 tisíci lety lidé začali pozorovat, že Slunce vychází v různých fázích roku jinde. Při každodenním „provozu“ vám to nepřijde, ale jakmile si určíte na obzoru třeba strom a východ Slunce k němu budete pravidelně vztahovat, zjistíte, že od zimy do léta se posouvá doleva, stále více k severu. Pak se zastaví a nastane jarní rovnodennost. Tento den trvá stejně dlouho jako noc. Pro všetečky: je to 12 hodin a 10 minut nad obzorem versus 11 hodin a 50 minut pod ním.

O rovnodennosti astronomové mluví jako o okamžiku, kdy se Slunce nachází přímo nad rovníkem. Na severní polokouli začíná jaro a na jižní podzim, na pólech se střídá polární den a noc. K rovnodennosti dochází každý rok o téměř šest hodin později než v předchozím. Země totiž oběhne kolem Slunce za 365 dní, 5 hodin a 49 minut. Každé čtyři roky je přestupný rok, který nám se svým dnem navíc dá kalendář hezky do latě.

Rovnodennost sice v přestupný rok začne o 18 hodin dříve, ale astronomicky nám tam chybějí nějaké ty minutky (každý rok po 11 minutách). A to jsou právě ty nesrovnalosti, které rok od roku hýbou s okamžikem rovnodennosti. Proto se první jarní den přehupuje z 20. března o jeden den dříve nebo později. Poslední „učebnicový“ první jarní den byl roce 2012, zatímco v roce 2048 se začátek jara posune už na 19. březen. Určitě vás uklidní, že v roce 2102 se zase vrátí na 21. březen.

Musíte uznat, že je to skoro věda, tedy jistý druh výjimečnosti. A jak už to bývá, zvláštních dnů je třeba si považovat. Proto nejstarší kultury zakládaly svůj kalendář právě na okamžiku rovnodennosti. V některých určovala začátek roku (Mezopotámie), Keltové a Germáni, ale také Mayové nebo starověcí Řekové tento den slavnostně vítali jako konec zimního strádání a rozkvět života. První jarní den se tak stal symbolem obrození života.

Západní křesťanská společnost na jarní rovnodennosti staví proměnné datum Velikonoc. Vychází vždy na první neděli po prvním jarním úplňku. A pokud nastane v neděli, vše se o týden posouvá. Pondělí velikonoční tedy může připadnout na období od 22. března do 25. dubna.

Byla řeč o astronomickém jaru, ale to není jediné označení ročního období. Odborníci v různých oborech jaro pojímají po svém a mají k tomu všelijaké argumenty. Například meteorologové pozorují ukončení vlivu zimních anticyklon (oblastí vysokého tlaku vzduchu) už 1. března, proto klimatické jaro začíná právě tento den a končí posledního května. Vnitřní hodiny člověka reagující na množství slunečního světla prý bijí ještě rychleji, takže biologické jaro začíná dokonce už 16. února. Agrometeorologické členění je zase poněkud jiné, ale to bychom se do toho zamotali moc.

V denním životě vás jistě bude zajímat, že s příchodem jara se mění také zimní čas na letní, což si děláme sami (třeba se už blýská na lepší časy a toto nařízení se brzy změní). Hodinové ručičky přesouváme vždy poslední neděli v březnu, letos to vychází na pětadvacátého.

Tak už víte, proč je první jarní den pohyblivé datum?