Článek
Nenávidím bráchu!
Každé druhé dítě vám řekne, že svého bratra či sestru nemá rád, nebo s ním nevychází příliš dobře. Na vině může být žárlivost, pocit, že rodiče jednoho potomka mají radši než toho druhého (tímto sebeklamem trpí hlavně dívky, snad proto, že jsou více citově založené) apod. Obvykle se tyhle „záchvaty“ objevují ve stadiu rané puberty okolo dvanáctého roku života. V pozdním období jako by horký brambor vychladl, a dospívající dítě již situaci vidí jinak. Nicméně obě pohlaví zastávají shodný názor: Rodinné hádky vznikají hlavně kvůli sourozencům. Oni jsou to zlo!
Taktika vymítání ďábla
Jako rodič máte nelehkou úlohu a pozici, nicméně váš postoj k rozepřím by děti měly znát již odmala.Nikdy by se před sebou neměly porovnávat, nebo snad házet do „jednoho pytle". Proč? Jejich osobnost, charakteristika ani potřeby si určitě nejsou podobné, z čehož vyplývá i odlišný přístup v jednání. Kritikou ani výčitkami se toho taky moc nesvede, neboť dítě ztratí sebevědomí a důvěru ve vlastní rodinu, která se podle něj stane místem bez práva a férového jednání.
Když už nastane konfliktní situace, všimněte si postoje staršího dítěte. Pravděpodobně zaujme pozici ublíženého, protože to mladší před ním dostane přednost. Někteří rodiče to zaobalí často omílanou větu: „Jsi starší, máš mít rozum. Nenech se od ní (něj) vyprovokovat.“ Jenže tím se dopouštějí upřednostnění druhého dítěte, které tím pádem nabude dojmu, že si může beztrestně dělat, co se mu zlíbí. Jelikož jsou sourozenecké spory choulostivým tématem, vyžadují jednání v rukavičkách. Jak tedy při nich postupovat?
- Nestavte ihned do práva mladší dítě.
- Staňte se pouze nestranným pozorovatelem, který je ochotný nechat k věci promluvit obě strany. Nenechte se však vtáhnout do děje tak, abyste sami začali být nervózní. Mějte na paměti, že vaším zájmem je rozřešit, čeho se hádka týkala, nikoliv kdo s ní začal.
- Neomlouvejte ani jednoho z nich.
- Berte obě své děti jako jednotlivé osobnosti, a tak se k nim i chovejte. Nikdo by neměl mít dojem, že jeho kvality jsou nedoceněny a přehlíženy.
- Nekřičte, když křičí oni.
- I po jeho (nebo jejich) nepřípustném jednání a pokárání dejte najevo, že stále cítíte náklonnost.
Některé spory mohou přerůst v nenávistFoto: shutterstock.com
„Do sporů by se nemělo zasahovat,“ vysvětluje psycholožka Jitka Bukáčková. „Děti se učí prosazovat své názory, a to je pro ně velmi důležité. Nicméně když se k sobě nechovají zrovna férově, upozorněte je na nevhodnost takového jednání. Je dobré uvědomit si, že si to budou brát i do dalšího života.
Uznat chybu? Nikdy!
Změnit názor není výrazem slabosti, nýbrž uznání. Proto se náhlého obratu nebojte, když vás k tomu zjištěné skutečnosti dovednou. Nejdůležitější je ovládat svůj hněv. Když vás konflikty dětí naštvou, místo okamžité spuštění bouřky jim racionálně vysvětlete, co a jak cítíte. Vhodným řešením je i návrh oddechového času, neboť po vychladnutí horkých hlav se stresové situace řeší lépe.
Co se v mládí naučíš…
Psycholožka Jitka Bukáčková dodává: „Sourozenci se mezi sebou učí budoucím vzorcům chování. Oni prakticky zkouší a nacvičují, co si mohou, nebo nemohou dovolit k druhým lidem. Mnohdy pak tyto naučené vzorce používají celý život. Někdy je ovšem musí změnit. Příklad: Představte si ženu, která v primární rodině byla nejstarší, že si vezme muže, který byl také nejstarším. Tito dva jedinci, jestliže své naučené chování z dětství nezmění a vzájemně se nepřizpůsobí, budou mít s největší pravděpodobností velmi konfliktní manželství. Proto při poznávání svého partnera je dobré vědět jeho postavení v sourozeneckých vztazích. Dopředu je tak možné odhadnout jeho budoucí chování v manželství.
A jak vy řešíte domácí sourozenecké bitky? Máte radu pro ostatní čtenářky? Podělte se s ní na info@prozeny.cz.
