Článek
Léto, prázdniny. Pro mě, tehdy 24letou dospělou holku bez závazků, měly být více než famózní. Chystala jsem se totiž do Německa pracovat tři měsíce jako asistentka u známé firmy.
O místo jsem tehdy bojovala jako lvice, lákaly mě hlavně zkušenosti, změna místa a především jsem si chtěla ještě více osvojit němčinu, kterou jsem vystudovala. Po příletu do Berlína na mě čekal kamarád, který mi slíbil okružní jízdu městem. Byla to úžasné a já byla z toho ruchu naprosto nadšená.
Přesně tak jsem si to představovala. Nikdy nekončící život. Nejvíce zvědavá jsem byla však na svůj nový byteček, který mi Dirk (kamarád) vylíčil jako luxusní a útulný. Když jsme přijeli k asi třicetipatrovému věžáku, který byl celý prosklený, spadla mi úžasem čelist. Byt byl vybaven nábytkem v nejnovějších designech, nechyběla plazmová televize, kuchyňské spotřebiče, stolní počítač, laptop a vířivka na terase.
Pro Němce asi žádný komfort, ale pro mě, holku z Česka, co bydlí v rodinném domečku na vesnici, to bylo něco jiného. Celá ohromená jsem začala vybalovat a skládat si věci do skříně. Ale ouha! Když jsem ji otevřela, uviděla jsem několik pánských obleků a v poličkách vzorně poskládané košile. Co to má znamenat? Okamžitě jsem se obrátila na Dirka a ten s trochu provinilým obličejem začal s vysvětlováním. Vlastně mi nic nevysvětlil. „Takže to budu bydlet s nějakým úplně cizím chlapem? Ty ses zbláznil, Dirku!"
Dirk mi řekl mi, že je nejvyšší čas do práce a večer se všechno dozvím. A prý se nemám bát, je to moc pohledný muž jménem Jürgen. Až do večera jsem se musela uklidňovat čokoládou, měla jsem z prvního setkání neskutečné nervy.
Večery jsme trávili u vínaFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Kolem osmé večer zarachotily klíče v zámku. Rychle jsem popadla do ruky časopis a dělala, že horlivě čtu. „Hallo!" Zvedla jsem hlavu od časopisu a koukala na vysokého opáleného Němce v tmavém obleku s růžovou kravatou a s úsměvem na tváři. Začal se okamžitě omlouvat, že bohužel nemůže za to, že budu muset s ním teď dva týdny pobývat, ale narychlo potřeboval sehnat byt a prý mu bylo řečeno, že mi to vadit nebude.
„No, dokud jsi nepřišel, vadilo mi to neskutečně, ale teď se mi to i možná začne líbit...," pomyslela jsem si. Celý večer jsme prokecali u lahve vína a takto se to opakovalo po celý týden. Jürgen chodil z práce kolem osmé a já ho vždy netrpělivě očekávala v největší parádě. Věděla jsem, že nemám u něj šanci, ale i přesto jsem se snažila vypadat a být ta nejlepší.
Zamilovanost mi svítila v očích. Jürgen byl stále usměvavý a přátelský a vydržel si povídat dlouho do noci, ale nic víc. Až poslední večer, kdy si balil věci, mi řekl, že si ještě na chvilku odskočí. Za půl hodinky byl zpátky s obrovskou kyticí. Následovalo dlouhé dívání z očí do očí a vášnivý polibek. A potom stovky dalších polibků... A pak taky sex. Jeden, ale krásný. Toužila jsem po něm celých čtrnáct dní.
Jürgen byl dokonalý. Vyčerpáním jsem usnula. Ráno koukám, Jürgenovy věci byly pryč. Na nočním stolku ležel vzkaz: „Bylo to s Tebou nezapomenutelných 14 dní, ale bohužel musím zapomenout. S láskou, Jürgen." Po tváři mi tekly slzy. A tekly ještě celý měsíc. Pak jsem si řekla, že už bych se měla konečně vzpamatovat. Přece jsem si vážně nemyslela, že to dopadne jako v pohádce a my spolu budeme navěky. Byl to pouze letní románek...
Mám přece celý život před sebou a po světě běhá tolik chlapů, kteří by o mě možná i stáli. Nemůžu do konce života čekat a doufat, že se vrátí krásný manažer Jürgen a požádá mě o ruku. Bolelo to, ale přebolelo. I vzpomínat je krásné. A já na co vzpomínat mám...
Děkujeme za krásné srdceryvné příběhy z prázdninového lovení. Už teď můžete psát na nové Téma týdne, které startuje od pondělí: Věřím horoskopům, no a? Vybíráte si partnera, šéfa, kamarádku podle toho, co vám radí hvězdy? Dnes a denně se necháváte vést horoskopem a ostatní kolem vás si při tom ťukají na čelo? Nebojte se, u nás jsou dveře vašemu vyprávění otevřené. Pište na info@prozeny.cz a vyhrajte honorář 500 korun.
