Článek
S přibývajícím věkem si většina lidí říká, že už vlastně ani není co slavit. Asi žádná žena před padesátým rokem nebude ráda oslavovat přicházející menopauzu, zhoršující se pleť a všechny nálady a pocity okolo toho. Já jsem však opačného názoru.
Jsem zastáncem, že každý přibývající rok je začátek něčeho nového a krásného, a tak by se měl i patřičně oslavit, a vždy si dávám na přípravách záležet. Možná právě proto, že bylo vždy skoro vše téměř bez chyby, to jednou muselo přijít:o) Tehdy to odnesla právě moje oslava, kdy jsem se chystala opěvovat svou přicházející padesátku. Nastal onen den a já měla opět připraveno vše, na co si vzpomenete. Zahrada byla zaplavená balonky a lampiony, švédské stoly nesly hory jídla, v sudech se chladilo nejen šampaňské. Zahájení oslavy jsem měla naplánované na čtvrtou hodinu odpoledne, tudíž jsem měla ještě dvě hodinky k dobru.
S časovou rezervou jsem počítala, jelikož jsem musela ještě zajet do sousední vesnice, kde jsem se měla setkat s kamarádem a zaplatit mu za ohnivou minishow, která měla být součástí mé oslavy. Menší ohňostroj byl už takovým naším zvykem na každé oslavě. Venku bylo krásné počasí, takže jsem zvolila variantu vyrazit na kole. Co si budu pořád vozit zadek, když je to jen pár kilometrů. Manžela jsem zatím pověřila rychlým vyklizením šatny, aby si hosté měli kam odložit, nasedla jsem a vyrazila.
Cesta tam byla bezproblémová, já vyřídila vše potřebné a vydala se zpátky domů. Nemohla jsem si však nevšimnout, že se za tu dobu obloha poněkud stihla změnit a byla najednou plná bouřkových mraků. To je dobré, uklidňovala jsem se. Než začne bouřka, dávno budu doma. Musím říct, že odhad jsem tehdy měla dost špatný. Během pár minut se spustil takový slejvák doprovázený hrůzu nahánějícím hřměním a blesky. Všude kolem bylo najednou černo, jako kdyby měl být konec světa.
Všechno bylo připraveno na krásnou partyFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Strach mi nedovolil pokračovat v cestě, naštěstí jsem věděla, že je tu kousek autobusová zastávka, takže jsem se rozhodla schovat v ní. Sedla jsem si dovnitř a čekala. Navíc mě přepadlo neodbytné nutkání na toaletu... Jak dlouho může tohle všechno trvat? Uběhlo asi čtyřicet minut, ale bouřka řádila dál. Promrzlá a mokrá až na kost jsem přemýšlela, co asi dělá teď můj manžel? Napadne ho vzít auto a jet mě hledat?
Už jsem to dál nemohla vydržet, vyšla jsem na chvíli ven za roh a vykonala potřebu. Okolo žádné křoví, tudíž jsem musela zakotvit téměř na kraji silnice, hned vedle zastávky. Auta moc nejezdila, a i kdyby. Už je mi to jedno.
Najednou vidím přijíždět červenou octavii, kterou vlastnil i můj manžel. Je to opravdu on, nebo se mi to jen zdá? Nezdálo. Auto zastavilo a z něj vystoupil manžel. Hrozně se musel smát, když mě viděl, jak tam dřepím s holým zadkem. Mně do smíchu nebylo vůbec. Prvně jsem si zanadávala, proč ho nenapadlo přijet už dřív. Pak jsem si ale uvědomila, že můžu být ráda, že vůbec dorazil. Spoustu chlapů by tohle vůbec nenapadlo a na svou manželku by si ani nevzpomněli. Manžel v rychlosti složil kolo, nasedli jsme a já se konečně cítila bezpečně.
Doma už čekali hosté. Ani mi nepřišlo, že už utekly dvě hodiny. Obávala jsem se spouště, kterou uvidím na zahradě, ale manžel byl tak šikovný, že dokonce stačil schovat veškerou připravenou výzdobu, zahradní nábytek i nachystané jídlo a vše přesunul do domu. Hezčí narozeninový dárek jsem ještě nedostala - uvědomění, že mám naprosto duchapřítomného a věrného partnera, kterému není jedno, kde se právě nacházím a zda se mi něco nestalo.
I když se kvůli bouřce, která nás neopustila až do dalšího rána, nekonala žádná ohnivá minishow ani plánované grilování, přesto to byla nejlepší a nejhezčí narozeninová oslava v mém životě.
Hezký zbytek léta a mnoho vydařených oslav přeje všem čtenářkám
A jaký je ten váš příběh z úžasné oslavy? Zažila jste nějakou super party? Nebo jste dostala neobvyklý dárek? Pište na info@prozeny.cz a vyhrajte honorář 500 korun. Téma pro tento týden je: Jde se slavit!
