Tělem k moci aneb Jak to měla Kleopatra VII. s Caesarem?

Ve slavném filmu z roku 1963 ji úžasně hrála Elizabeth Taylor.

Tahle divoká ženská, tahle královna se narodila jako dcera faraona Ptolemaia XII. Byla velice šikovná, a proto už ve svých sedmnácti letech seděla na trůně společně se svým tatínkem. Protože oplývala krásou a měla k otci vynikající vztah, posadil ji tam, když naléhala. Ostatně, její matka byla Ptolemaiovou sestrou.

Když už jednou vládla, dospěla k tomu, že nejlepší je to dělat sama. A tak její otec krátce poté zemřel. Musela ale vládnout zase s někým. S desetiletým klukem, svým bratrem Ptolemaiem XIII.

Ten jí v ničem pochopitelně nezabraňoval.

Ono to bylo ve starém Egyptě tak, že když žena spoluvládla s mužem, bylo to vlastně manželství. Copak o to, s tatínkem to ještě šlo. Nakonec, byl to dospělý muž. Ale s lásky neznalým dítětem?

Pomoci se jí rozhodla trojice mužů, poručníci malého faraona, a dokonce i její. To se Kleopatře nelíbilo už vůbec. Zvláště když po ní jednak všichni tři vyžadovali plnění manželských povinností a kromě toho... Oni si doopravdy mysleli, že budou moci vládnout v Egyptě.

Kleopatra proti tomu všemožně bojovala a díky svým značným milostně diplomatickým schopnostem dokázala, že poručnictví nad ní bylo zrušeno. Nad klukem ale zůstalo pořád.

Postupně si uzurpovala víc a více moci, až proti ní nakonec Egypťané povstali. Vládkyni nezbylo nic jiného než vzít nohy na ramena a utéct ze země. S loděmi, které se skoro potápěly pod zátěží zlata. V Sýrii za něj postavila vojsko, s nímž hodlala přijít zpět do vlasti a zlikvidovat všechny vzpurné. Zatnout jim, jak se říká, tipec.

Jenže do Egypta zase naopak utekl Pompeius. Z Říma, kde byl poražen Caesarem. Ten svého soka pronásledoval.

Představitelé Egypta se Římanů báli, a tak dali Pompeia setnout a jeho hlavu přinesli Caesarovi, který mezitím přijel.

„Co si to dovolujete? Kdo si myslíte, že jste?” rozkřičel se na ně Caesar říčný a bez sebe vzteky.

Ptolemaios a jeho lidé na něj pohlíželi s překvapením a s hrůzou.

„Jak jste si vůbec mohli dovolit zavraždit Římana? Mého příbuzného? Konzula?” nechápal. „Všechny bych vás měl dát popravit!”

Egypťané se tak báli, že Caesarovi vůbec nebránili v tom, aby na trůn posadil Kleopatru, která tak znovu získala vládu bez boje.

Ale jak se vůbec prosadila a získala podporu římského panovníka?

Byla to holka odvážná a dala se zabalit do velikého koberce a přinést Caesarovi do jeho soukromých prostor. A ne ledajak oblečená. Prostě se rozhodla riskovat všechno a v koberci byla úplně nahá.

Když se koberec rozbalil, jakoby cudně si zakrývala intimní místa.

Oplešatělý Caesar se nejprve trochu lekl, že je to spiknutí, že se ho chystají zamordovat, ale potom se zaradoval a podlehl chtíči. Protože Kleopatra byla vskutku nádherná a vůbec netrvala na tom, že se bude zakrývat pořád.

Aby nedošlo ke zbytečným třenicím, souhlasila nová vladařka, že po jejím boku bude na trůně nadále Ptolemaios XIII. Docela se už těšila na jeho mladé tělo.

Egypťané znovu povstali a Caesar je porazil. Při vojenských zmatcích Ptolemaios utonul. Jeho sestra Arsinoé, která sama prahla po trůnu, padla do zajetí a v něm záhy umřela. No, zlikvidoval ji až Marcus Antonius, což bylo o nějaký ten rok později. Takže pozor – žádné záhy.

Kleopatra musela mít spoluvládce, žádná žena přece nesmí vládnout sama, to by byla nestydatost, a tím spoluvládcem se stal zase kluk. Desetiletý Ptolemaios XIV.

Caesar potom navrhl Kleopatře: „Rád bych poznal tvou zemi. Proto se vydám na lodi proti proudu Nilu a zpět. Budu rád, když mě doprovodíš.”

Královna souhlasila a jela s ním.

Pravda je, že Caesar neměl na nějaké poznávání Egypta moc času ani síly. Jeho přítelkyně totiž byla mimořádně náruživá. A on se do ní zamiloval až po uši. Ze své luxusní kabiny moc nevylézali a téměř pořád se milovali.

Po návratu odjel Caesar do Říma a Kleopatře se potom narodil syn Ptolemaios XV. Caesarův potomek.

Kleopatra, podpořená římskými legiemi, které jí tu její milenec zanechal, v klidu vládla. Jenže nevydržela bez Caesara a jeho moci a těla nad sebou. Vyrazila do Říma, prý podepsat spojeneckou smlouvu.

Hlavně jí ale šlo o postel.

O víc než třicet let staršímu Caesarovi šlo o to samé. Byl na ni tak natěšený, že jí ve Venušině chrámu dal postavit sochu.

Udělal z ní živoucí bohyni. Procházel se s ní a s jejich společným dítětem volně po městě. Spolu s ní připravoval plány na to, že oni dva ovládnou svět. Bohužel ho 15. března 44 před Kristem zavraždili odpůrci jeho vztahů s krásnou a mocichtivou Egypťankou. Ubodali ho.

Utekla z Říma domů, kde brzy dala otrávit svého spoluvládce.

Nechtěla již vládnout jen jako spoluvládkyně svého bratra. Když byl odstraněn, posadila na trůn své a Caesarovo dítě.

O dalších milencích, hlavně o Marcovi Antoniovi (kterého v úvodu zmíněném filmu hrál Richard Burton), a o obětech Kleopatry VII. (dala zabít minimálně tři své sourozence) snad někdy příště. Chcete o nich číst?